Dvaatřicetiletý stand-up komik Lukáš Kundera z Jihlavy si na nás udělal čas a během rozhovoru, jak jinak než u jeho oblíbeného vína, jsme toho teda probrali… Bez cenzury a rozpaků. O jeho dětství v prostředí Horáckého divadla, práci, otevřenosti, sexuální orientaci i travesti vystoupeních. Lukáš humorem žije, na jeho stand-up comedy brečí lidé smíchy, a nic na tom nemění, že dokáže s vtípky zajít opravdu daleko. Byl už také ve známém Comedy Clubu jako první veřejně vystupující gay v tomto televizním pořadu. Humor prostě patří do jeho života a nechce se v něm brzdit. Když mu před několika lety diagnostikovali rakovinu, byl to právě humor a sebe-ironie, které mu s touto náročnou životní situací pomohly. Lukášův humor je svým způsobem vzácný, i když je drsný, ale stejně vzácná je i otevřenost, s níž přistoupil k našemu rozhovoru.
Lukáši, jaké bylo vaše dětství v Jihlavě?
Vyrůstal jsem na Kosově, do páté třídy jsem chodil na Jarní, pak Demlovka, ne Březinka, ale Demlovka, my jsme na to byli vždycky hrdí. Pak jsem dělal právní administrativu. Dvakrát jsem se neúspěšně pokoušel o vejšku, ale to už jsem žil v té době studentským životem, měl jiné priority.
Jaké?
Klasika. Chlast, cigára… :-))
Vyrůstal jste v umělecké rodině...
Ano, já jsem typické divadelní dítě. Tatínek (Josef Kundera, pozn. red.) je hercem v Horáckém divadle, maminka má své dětské zájezdové divadlo, se kterým jezdí po celé republice.
Nechtěl jste být hercem, když jste byl díky rodičům tomuto prostředí tak blízko?
Kdysi chtěl, zvlášť když jsem mohl často nahlédnout do Horáckého divadla. Občas jsem tam, jak já říkám, hostoval, když potřebovali nějaké křoví, tak jsem byl ochoten tam jít a předvádět se. :-) Já jsem Horácké divadlo miloval. Vždycky ho budu milovat. I jako dospělý jsem tam moc rád chodil, dívat se na tátu. Z lidí, které jsem znal jako malé dítě, se později stali mí přátelé. Doteď tam jsou lidé, které zbožňuju a se kterými se vždycky rád vidím.
Takže předvádění vám nevadilo…
Já jsem vždycky chtěl, aby o mně lidi věděli. Jako dítě jsem zpíval, mám několik svých Jihlavských slavíků, kterých jsem se nevzdal, jako Tomáš Klus :-), byl jsem taky vicemiss Baby…
Vícemiss Baby? To mi musíte vysvětlit? :-)
To byla talentová soutěž, kterou tenkrát pořádal Dům dětí a mládeže v Jihlavě, byl jsem tam druhý…
V roce 2015 jste začal dělat stand-up vystoupení v Horáckém divadle. Jak vás to napadlo?
Byl jsem celkem známý svým smyslem pro humor, svojí řekněme necenzurovaností, měl jsem svůj speciální smysl pro humor, prostě šašek… Rád jsem bavil lidi a nějak jsem se v tom zhlídl. Divadlo mi nikdy nešlo, protože jsem natolik sebestředný, že neumím hrát jiné postavy než sám sebe. Zpěv mi nevyšel, protože jsem si chlastem a cigárama zničil hlas. Takže mně nezbylo nic jiného než smysl pro humor. To první vystoupení trvalo skoro hodinu a mělo úspěch, tak jsem se rozhodl, že to budu dělat dál. Bylo plno, lidi tleskali, smáli se, reagovali skvěle.
Trénoval jste své první vystoupení doma před zrcadlem?
Moje první show byla celá improvizace. Trvala hodinu, protože nemůžete pozvat lidi na 10 minut, to by nikdo nepřišel… Připravil jsem si v hlavě, co bych asi tak chtěl lidem sdělit… Nepsal jsem si ani vtipy, protože neumím napsat vtipy. Já jsem prostě jenom vtipnej. Zní to hrozně, já vím, ale je to tak. Na svých vystoupeních vyprávím divákům o svém životě a o tom, co se mi v poslední době stává. Co jsem viděl, a to je podle mě nejlepší. Funguje to.
Stand-up comedy je v podstatě řečnické vystoupení vestoje, založené na humoru a komunikaci s publikem. Ale já si říkám, že to určitě musíte mít nějak dopředu celé připravené…
Mám body, kterých se chci držet. Když jsem začínal sólové akce tady v Jihlavě, věděl jsem, o čem chci mluvit. Ale nikdy mi nešlo, abych si to dopředu psal. Až když jsem začal vystupovat s profesionály, tak jsem se to musel začít trochu učit. Hodně jezdíme, máme každý třeba dvakrát patnáct minut na vystoupení, a to už musím mít něco připraveného a vystrukturovaného, protože už je to nějaká profesionální scéna.
Jak jste se mezi profíky do Underground Comedy dostal? To už jsou samá známá jména… Musel jste projít konkursem?
Přesně tak. Oni vystupovali v Jihlavě v jednom už neexistujícím baru. V rámci vystoupení mají na konci takzvaný open mic, což znamená, že kdo si to chce zkusit, může jít k mikrofonu a začít. Na konci jsem vystoupil, líbil se jim a potom už to jelo. Pozvali mě, abych vystoupil v Rock Café na jejich show. Takhle to začalo. Trochu se to zkomplikovalo v době covidu a taky tím pendlováním mezi Prahou a Jihlavou, takže jsem se do Prahy kvůli stand-upu před dvěma lety přestěhoval.
Děláte i anglické stand-upy, mluvíte dobře anglicky, studoval jste v zahraničí?
Nikdy jsem angličtinu nijak zvlášť nestudoval, mám dar po tátovi, sluchovou paměť, která je na cizí jazyky skvělá. Většinu slovní zásoby mám díky sledování filmů v originále. Pak jsem začal pořád dokola omílat různé věci v angličtině a začal tak i přemýšlet. Moje anglické stand-upy nejsou překladem z češtiny, jsou to dva oddělené světy.
V čem je anglicky mluvený stand-up jiný než ten český?
Je tam rozdíl už jenom proto, že anglicky mluvící publikum v Praze jsou většinou lidé různých národností, jsou na jednu stranu v mnohém otevřenější tématům, protože já, řekněme si to narovinu, veřejně prezentuji svoji homosexualitu… V tomto je publikum určitě otevřenější než to české, ale zase je citlivější vůči některým globálním tématům, třeba Me Too. České publikum, čím víc je humor drsnější, tím líp. Díky tomu jsem se možná i naučil víc přemýšlet o tématech. U zahraničního publika se může stát, že bude někdo víc pohoršen, uražen…
Nechci se cenzurovat, protože si pořád myslím, že humor je humor, a pokud my budeme určovat hranice toho, co je vtipný a co ne, tak je něco špatně.
Co si budeme, kdo kdy viděl či zažil váš stand-up, vy se toho teda nebojíte…
Nebojím. Nechci se cenzurovat, protože si pořád myslím, že humor je humor, a pokud my budeme určovat hranice toho, co je vtipný a co ne, tak je něco špatně. Zkrátka člověk, když se chce zasmát, ať se zasměje, ať je to jakékoli téma. Znám to z vlastní zkušenosti…
Už jste to naťukl. Otevřeně i na svých stand-upech hovoříte o své homosexualitě. Jak to přijalo poprvé třeba jihlavské publikum, přece jen, lidi vás tu znají, vyrůstal jste tu, máte tu rodinu, kamarády, kolegy?
S tím jsem tu nikdy neměl problém. Samozřejmě, že když jsem poprvé vylezl na podium a začal mluvit o tom, že jsem gay, tak jsem netušil, jaká bude reakce. Jestli o tom můžu mluvit, nebo ne. Ale pak jsem si řekl, vždyť mluvíš o sobě… Mně se občas stane, že mi někdo řekne: „pozor na to, abys náhodou nebyl jenom ten teplej“, … ale já jim na to říkám: „já nejsem vtipnej, protože jsem teplej, ale já jsem teplej, a ještě k tomu vtipnej.“ Lidi mají rádi teplý věci. :-) Já si myslím, že když vidí, že jste upřímní, že nejedete něco naučeného pořád dokola, tak vás přijmou dobře, a je jedno, jestli je to Praha nebo Jihlava… Nerad bych říkal, že Praha je otevřenější vůči tématům než Jihlava, protože si myslím, že to tak nutně není. Lidi svým humorem většinou překvapím.
V čem?
Že moje vystoupení nejsou jen o tom, ahoj, já jsem tady, a teď budu mluvit dvacet minut jenom o tom, co dělají gayové. Já budu mít samozřejmě vždycky svůj pohled na věc, ale to má i heterosexuální komik nebo komička, jenom u mě je to očividně jiný, zatímco u nich je to v uvozovkách normální nebo běžný.
Děláte i nějaké stand-upy v rámci festivalu Prague Pride…, ale říkám si, že tam možná takové vtípky vlastně ani nejsou vtípky, nebo?
Oni jsou zase rádi, když vidí, jak je člověk otevřený. Pořád je Prague Pride oslavou otevřenosti a toho, jací jsme. A že nikdo nejsme na světě proto, ani nemáme právo určovat, jestli něco nebo někdo je normální, nebo není. Takže když vidí, že člověk o sobě mluví otevřeně, tak to naopak oslavují. Jsou na nějaká témata asi citlivější, ale jde o to odhadnout publikum.
Co je pro vás citlivé téma? A je vůbec nějaké?
Já si myslím, že asi ne. Konec konců jeden z mých prvních celovečerních stand-upů probíhal během mé onkologické léčby a mluvil jsem hlavně o tom…
Aha… Teď jste mě překvapil… Vy se pořád usmíváte, mně teď trochu došla slova…
Díky bohu tedy úspěšné léčby…
Ano, úspěšné, musím to zaklepat. A taky bych chtěl říct, že jsem měl v tomto super zkušenost a péči v jihlavské nemocnici, vše bylo super.
Kolik vám bylo, když jste onemocněl?
Rakovinu mi diagnostikovali, když mi bylo dvacet šest. A už v tu chvíli jsem věděl, že tohle si musím dát do stand-upu. Zaprvé, protože to byla rakovina varlat, kdy mi jedno vzali, takže to je vděčný téma :-). Přátelé mi samozřejmě hned začali nosit jako dárky do nemocnice kinder vajíčka. :-))
Ale já o tomhle mluvím ve stand-upu běžně i teď, protože zaprvé je to fakt dobrej materiál, a za druhé říkám, že svůj pytlík vidím poloplný, protože jsem optimista. Především chci ale ukázat lidem, že humor je tu pořád. A že nebýt humoru, tak bych celou tu léčbu nemusel vůbec brát tak dobře. Ano, už jsem taky slyšel, že je to necitlivé, že bych třeba mohl někoho, kdo si touto léčbou právě prochází, urazit. To chápu. Ale já si nedělám srandu z rakoviny, já mluvím o svojí vlastní zkušenosti, neříkám „rakovina haha, to je prdel, co…“, mluvím o sobě. Humor je pro mě katalyzátorem emocí a všeho. Nebýt humoru, tak by spousta věcí v životě nešla tak dobře.
Jste někdy vážný?
Dokážu být. Lukáš v soukromí je trošku jinej…
Jaký?
Lukáš v soukromí je strašně nespolečenský, ale to bude i tím, že dělám s lidmi, protože dělám i běžnou práci, stand-upem se dnes nejde uživit, pokud nejste mediálně známý. Začínal jsem tady v Jihlavě jako běžná prodavačka v Atrojce, a pak jsem šel dělat vedoucího v Praze, abych mohl po večerech dělat stand-upy. V civilu, když jsem sám, jsem línej, vážnej, nudnej… Můj život se skládá z několika stagí.
Co se vám odehrává v hlavě, když se lidi na vašem vystoupení nesmějí?
V tu chvíli kopu hluboko do svý studnice a truhlice v mozku… A říkám si, aha, tak tohle nezafungovalo, budu muset vytáhnout něco jiného, nebo tohle už je na ně moc. Díky bohu víc je těch, co se baví. Na Silvestra mi teda jeden už prošedivělý pán z první řady odešel. Ale to bylo na chudáka pána už vyloženě moc. Já si myslím, že se jim někdo chtěl pomstít, tak jim dal lístky na Silvestra na stand-up. :-) Možná děti chtěly dědit, tak si řekly, hele, tak je pošleme na stand-up. :-)
Vy máte dnes travesti vystoupení tady v Jihlavě… To je další vaše aktivita?
Za koho se budete dnes převlékat, stylizovat?
Já mám svoji vlastní personu. Jmenuje se Miss Ingball. A já, teda vlastně Miss Ingball, je fakt štětka. Co nejmíň oblečení, roztahuje nohy… To je taková moje divoká persona. Jako Miss Ingball, ta se jen tak s nikým bavit nebude, ta si nechává donášet drinky, s nikým se nebaví…
Chodí lidi?
Bývá vyprodáno. My jsme jediná jihlavská travesti skupina - BuQa Drag Show. Začal jsem vystupovat s mým velkým kamarádem Pájou Stratilem, jeho Drag name je Lady Cherin. Pak jsme se dali dohromady ještě s pražskou travesti skupinou Golden Cats a s jednou zpěvačkou od nich, se Sarah Diamonds, vystupujeme zítra.
Může si vás někdo pozvat na soukromou akci.
Ano. Ale já u toho stand-upu varuju lidi, ať si to pořádně rozmyslí. Je jedna věc, když je někdo fanoušek stand-upu a baví ho to, ale když má člověk vystupovat na nějaké akci, kde publikum ani pořádně neví, o co jde, třeba na firemní akci, nebo rodinné oslavě, tak to nemusí fungovat. Lidé ještě nejsou zvyklí úplně reagovat na nějakého komika, pokud to nejsou vyloženě mediálně známí komici. Stand-up comedy je skutečně hlavně pro fanoušky, kteří vědí, co je čeká. A jdou na to. Pokud mě kdokoli chce objednat, tak ano, ale opravdu je potřeba zvážit, o jakou jde akci a kdo tam bude. Mě takhle chtěla moje kadeřnice pro svoji babičku na oslavu. A já jí říkám: „Ale uvědomte si jednu věc. Vám se třeba můj humor líbí, a to je super. Jenže si vemte, co tam bude za hosty, a teď já tam budu vykládat, jak někomu… :-))
Máte nějaký vzor?
Mám vzory. Největším vzorem a důvodem, proč tohle dělám, je Kathy Griffin, americká komička, která si prošla nedávno stand-upovým peklem kvůli jedné fotce. Skončila jí kariéra ze dne na den. Když se pak z toho všeho dostala, jela na turné po Evropě, a tím se mi splnil můj sen. Byl jsem na ní ve Vídni. Vrátila se zpátky do stand-upu, ale teď také bohužel onemocněla rakovinou… A už z toho taky dělá humor jako já. V Čechách mě těší, že ty, na které jsem dřív koukával, jsou teď vlastně mými kolegy a slyším od nich pochvalu a tak. To mě potěší.
Lukáši, a nás moc těší vaše upřímnost a že jste si udělal čas. Moc ráda bych tenhle rozhovor nechala v úplném původním znění, ale bojím se, že by nás internet zablokoval. :-)) Tak věřím, že kdo bude chtít na vaše vystoupení zajít, určitě tak brzy udělá.
Foto: archiv Lukáše Kundery, Anna Pavel, MikeMeFamous, archiv Velvet Comedy
Připravila: Ivon Kavalierová
