05. července 2022
11 minut čtení

Všechno, jen ne šeď. Takový je život módní návrhářky Kláry Šedivé ze Zborné u Jihlavy

Klára Šedivá se do návrhů a šití kabelek vrhla po hlavě hned po vysokoškolských studiích. Zřejmě pod tíhou vlastního ega i studentského nadšení ale trochu přepálila začátek a ušila kolekci v takovém množství, že ji celou vůbec neudala. Pocity zklamání se prostě musely dostavit. Až ve chvíli, kdy se rozhodla, že na to nebude tlačit, a našla si zaměstnání v různých kreativních oborech, se všechno začalo měnit. Tak moc, že její kabelky a doplňky zdobí dnes ženy nejen u nás, ale i v zahraničí. Její autorská tvorba je specifická ručním sešíváním kabelek koženými pásky, a když znovu začala navrhovat a vyrábět autorskou tvorbu, byla u nás jediná, kdo tento ruční způsob šití používal v jejím elegantním pojetí. Příběh talentované magistry umění v oboru fashion design, návrhářky kabelek a doplňků, ale rovněž milující ženy a maminky dvou dětí, vám přinášíme právě teď…

Kláro, teď se nacházíme ve vašem už zaběhnutém ateliéru ve Zborné, kde navrhujete a šijete kabelky, ale já bych se s vámi ještě ráda podívala do časů, než tohle všechno začalo. Kde pramení láska k módě?

Moje maminka mi byla vzorem, vždycky se ráda krásně oblékala, nosila šperky, nalakované nehty, musela mít rtěnku. Taťka si zakládal na obleku, kožených botách, nosil pásky, všechno museli mít zkompletované. Chtěla jsem maminku následovat, takže jsem byla samá kabelka, hlavně malé kabelky, na ty jsem byla úplně zaměřená. Maminka pracovala v Modetě, šila plavky, občas dělala i modelku. A můj dědeček, ten zase krásně maloval krajiny. Moje babička z tátovy strany byla kožešnice a dámská krejčová, to jsem se dozvěděla až zpětně.

Máte to prostě v sobě. Takže jít studovat po základce umělecky zaměřenou školu byla jasná věc?

Já jsem se dlouho hledala. Od tří let jsem dělala krasobruslení, klavír, malovala jsem si. Až když nám pak změnili paní učitelku na výtvarku, která vystudovala grafickou školu, a začala nám dávat trochu jiné práce, tak jednoho dne zůstala nad mojí malbou v úplném úžasu, jak mi to jde. To byl takový první moment, kdy jsem si řekla, aha, tak možná bych mohla jít touhle cestou. Studovala jsem pak na grafce propagační výtvarnictví, bylo to hodně všestranné, tady jsem se hodně rozvíjela.

Jste vysokoškolsky vzdělaná v módě a návrhářství, říkám to dobře?

Ano. Ale napoprvé jsem na přijímačkách úplně pohořela, i profesor byl z toho hodně zklamaný. Měla jsem na střední samozřejmě rebelské období, zkrátka umělkyně, bohém, a i když jsem byla na jednu stranu hrozně zodpovědná, to jsem měla ze sportu, tak ale na přijímačky jsem se trochu vykašlala a neudělala zkoušku z dějin umění.  Za rok jsem už byla svědomitější a přijímačky jsem udělala do Liberce na bakalářský obor textilní a oděvní návrhářství. Těšila jsem se, že konečně vyrazím někam do světa, mimo Jihlavu. A když mě přijali, tak mi zavolali, že otevírají detašované pracoviště se stejným studijním programem i u nás v Heleníně. (smích) Tak jsem se rozhodla, že tady zůstanu, a nakonec jsem toho vůbec nelitovala, byly to krásné a kreativní tři roky studia.

V té době už jste přičichla ke kůži?

Během studia už jsem hodně tíhla k doplňkům, ale s kůží jsem ještě do styku nepřišla. Přesně ten rok, kdy jsem dokončovala bakaláře v Heleníně, otevřeli v Plzni magisterské studium se zaměřením na Fashion Design pod docentkou Krbcovou. Dostala jsem se tam a bylo to super. Otevírali nový studijní program a dostali jsme se tam jenom tři. Přímé zaměření byl design obuvi a módních doplňků a zároveň tam byl i design oděvu včetně jejich výroby.

Zvládnete ušít i boty?

Nee, je to strašně náročná práce, ale na škole jsme obuv navrhovali, učili jsme se ji vyrábět a dělat konstrukce. Tady jsem poprvé přišla do kontaktu s kůží, která mě úplně ohromila, a zamilovala jsem se do ní.

Tak moc, že už několik let existujete pod svojí značkou De La Gray, navrhujete a šijete luxusní kožené kabelky a doplňky. Co od vás mohou ženy očekávat?

Snažím se navrhovat aspoň dvě kolekce ročně, což je teď trošku náročnější, protože jsem na mateřské. Ale pokud se ženě líbí nějaká moje kabelka a chtěla by ji v jiné barvě nebo s nějakou úpravou, tak se domluvíme. Je možné vyrobit i model úplně na zakázku, ale vždycky v něm musí být něco ze mě. Snažím se ke kolekci kabelek a batohů navrhovat i opasky, ty vyrábím na míru, i popruhy ke kabelkám.

Jaké jsou ženy, pro které tvoříte?

Moje klientky jsou nejčastěji ženy po třicítce, které už kvalitu a jedinečnost dokážou ocenit, takže tak 30 a výše. Dříve jsem šila jenom pro ženy, ale ony se častěji ptaly na věci pro manžela, na peněženky, klíčenky… Tak jsem začala vyrábět okrajově i něco pro pány, hlavně opasky. Navrhovala jsem i pouzdra na notebook nebo tablety. Vyrábím věci s monogramem, je to hezký mít vlastní kabelku nebo pouzdro na míru s monogramem. To je u zákaznic velice oblíbené.

Vidím tady všude nádherné vzory a kůže, oči mi z toho přecházejí. Kde je nakupujete?

Hned po škole jsem si chtěla založit vlastní značku, takže jsme se s přítelem vydali do italské Bologni na veletrh, to byl rok 2012. Bylo tam spoustu dodavatelů kůží, kování, doplňků. Nasmlouvala jsem si kontakty a objednala si velké množství kůží. Nyní mám dodavatele kůží a kování a můžu se na ně spolehnout, vědí, jakou kvalitu potřebuji. Vše pochází z Itálie.

Nepřemýšlela jste někdy o levnějším materiálu, ze kterého byste šila?

Uvažovala, ale mně to přes moji povahu nejde. Rodiče mě vedli k zodpovědnosti a vedená jsem byla ke kvalitě. A prostě mi to nejde. I podšívky používám z pravé kůže, nechci textil používat.

Jaké byly začátky?

Ze začátku to bylo těžké. Snažila jsem se napojit na prodejní galerie v Čechách i na Slovensku. Po škole máte velký ambice i ego a kdo by se nechtěl realizovat v tom, co šest let studoval? Ale ono to nebylo tak jednoduchý. Měla jsem velký oči, půjčila jsem si peníze, sehnala známou modelku, fotografa Lukáše Dvořáka, takže to byly velké investice. První kolekci jsem dělala ve větším množství. Jenže kromě jedné úžasné kamarádky, která mi pomáhala, jsem na to byla sama. Chyběly mi zkušenosti a neuměla jsem to prodávat. Není to jednoduché začít se tímhle způsobem živit. A tím, že jsem kolekci navrhla a vyrobila moc velkou a neměla nikoho, kdo by se staral o propagaci a prodej, tak to nedopadlo podle očekávání. Čekala jsem, že se mi to vrátí zpátky, ale nevrátilo. Takže jsem se rozhodla, že se přestanu stresovat a ono se to třeba obrátí. Našla jsem si práci v jedné jihlavské reklamce, kde jsem mimo jiné měla na starosti i sportovní kolekci. Pak jsem vyhrála výběrové řízení na pozici Visual Merchandiser Specialist pro část Česka u firmy Baťa. A k tomu jsem pokračovala na svojí značce ve volném čase. Už jsem byla v pohodě, protože jsem měla příjem.

Jak vzniká taková autorská kabelka, co vás inspiruje?

Hodně mě ovlivnil návrhář Gaultier v období jeho působení u značky Hermes. Líbilo se mi ruční zpracování jeho kolekcí i doplňků. Když jsem já začínala, tak ruční šití koženými pásky v elegantním stylu, který já používám, tady nikdo nedělal, teď se to začíná trošku víc rozmáhat. Je to žádoucí. Ale celý proces je dlouhodobá záležitost. Musím mít inspiraci. Ta mi tedy naštěstí nechybí. Inspirují mě ženy, příroda, módní trendy, ke kterým se ale snažím neupínat, snažím se být nadčasová, ale náznak trendu tam je. Model začíná u počáteční myšlenky, kresby, skicy, pak si vyrobím prototyp z papíru, dále ze zkušební kůže, až pak přichází finální materiál z kůže… Používám šicí stroje, ale napůl šiju ručně. Je to náročné, ale je to takové to moje, kus ze sebe.

Představuji si, jak u vás probíhají různé oslavy. Všichni dostávají De La Gray? Když koukám do vašich výloh, tak bych u vás taky chtěla trávit aspoň jedny Vánoce. (smích)

No, v podstatě ano. (smích) Čím dál častěji raději vytvořím dárek fakt od sebe, od srdce, než abych šla něco jen tak koupit. Bylo by to možná pohodlnější, ale mně to takhle dělá radost.

Jste nejen módní návrhářkou, ale i maminkou. Jak to zvládáte?

Kdybych neměla babičku a flexibilního muže, tak bych to zvládala těžko. Kdykoliv potřebuju, tak se rodina přizpůsobí. Bez jejich podpory by to nešlo. Chci jim i touto cestou moc poděkovat. Všichni jsou totiž úplně úžasní.

Máte kromě synka také malou dcerku, tak jak to vypadá? Pomamila se?

Když jsem si do ateliéru pořizovala vitríny na modely, můj partner se divil, proč vyžaduju skříně se zámky… Ted už to chápe, protože kdyby tam nebyly, má dcera by si tam pořádala každý den módní přehlídku. A to by nebylo dobrý. (smích) I tak už tu dcera i syn odtahali kdeco. Ale čekala jsem, že to přijde u dcery později. První kabelku jsem jí musela ušít už před druhým rokem a pořád ji nosí.

Zajímalo by mě, jestli vám něco vadí na zacházení s kabelkami? Když to vidíte u druhých? Jinými slovy, jak bychom se ke kabelkám my ženy chovat neměly?

Vadí mi, když se kabelky přetěžují, vytahuje se to, není to hezké. Kabelka je investice, její majitelky by se o ni měly starat. Irituje mě třeba také hodně odřená kabelka. (smích)

A otázka na „kůži“. Co najdeme ve vaší kabelce?

K: Jeee (smích). V mojí kabelce je koupelna, dětský pokojíček, gumičky… Dřív to bylo lepší, teď už ne. Ale není přeplněná, batoh ano, ale kabelka ne. (smích)

Připravila: Ivon Kavalierová
foto: archiv Kláry Šedivé