Vila ve "Fibišce" se stala kulturní památkou. Její hodnota tkví v autentičnosti
Jihlava má novou kulturní památku, je jí vila Richarda Inderky, postavená ve Fibichově ulici podle plánů jihlavského stavitele Emanuela Langa ve 20. letech minulého století. Je hodnotná svou autentičností a je dokladem nových technologických postupů uplatňovaných při výstavbě, uvedla mluvčí telčského pracoviště Národního památkového ústavu (NPÚ) Ilona Ampapová.
Rozměrná stavba s netypickým tvarem střechy stojící těsně za hranicí městského jádra vznikala v letech 1925 a 1926. "Společně s pozemkem, typickými proměnami vlastnictví a různými způsoby užívání poskytuje dům hodnotné svědectví o stavebním a společenském vývoji posledních 100 let při vysokém stupni dochování původních hodnotných prvků z 20. a 30. let minulého století," řekla Marie Fuňáková z NPÚ Telč.
Značná míra odlišnosti
Vila je usazená do svažitého terénu. Má dobře dochované dobové prvky včetně oken, dveří, mříží, schodiště nebo vitráže a táflování (dřevěného obkladu). "Přestože vily obdobného založení si v průběhu 20. let 20. století pořídilo více jihlavských průmyslníků, míra jejich autentičnosti je od tohoto objektu značně odlišná. Zajímavá a pro svou dobu a místo výjimečně výstižná je zejména technická inovace stavby reprezentovaná úspornou konstrukcí lamelového krovu vyznačující se kýlovitým tvarem střechy. Příznačné jsou i dílčí úpravy původního provozního uspořádání domu realizované novým majitelem v roce 1932," uvedla Ampapová.
Lamelovou konstrukci krovu dodávala vídeňská firma Oikos, licenční dodavatel krovu typu Zollbau, který vyvinul Fritz Zollinger v německém Merseburgu. V Jihlavě byl využit ještě jednou o dva roky později při výstavbě obilního sila v Chlumově ulici.
Kromě krovu je na takřka stoleté stavbě zajímavý způsob zdění, byl rychlejší, šetřil materiál a zároveň díky vznikajícím dutinám zajišťoval dobré izolační vlastnosti.
Dříve sloužila také kojeneckému ústavu
Jako rodinný dům si nechal vilu postavit jihlavský lékárník Richard Inderka. V roce 1932 ji od něj koupil továrník Hans Seidner pocházející z rodiny židovského podnikatele Emila Seidnera. Započatou úpravu domu už nedokončil, protože se rodina odstěhovala a později emigrovala do zahraničí. Po roce 1948 sloužila vila potřebám kojeneckého ústavu.
Zdroj: čtk
Foto: Národní památkový ústav
