S Šárkou Moravovou jsme se sešly pár dní po Vánocích. Ale takový malý Štědrý den je u ní v ateliéru vlastně celoročně. Kolem vás se to totiž třpytí flitříky, všude poletují peříčka a svým leskem vás oslní nejedna látka. Samozřejmostí je dobrá nálada a srdečný smích, který se line celou Sráznou ulicí. No a hlavně ty přenádherné šaty, které by chtěla pod stromečkem najít nejedna žena.
Šárko, jak jsi strávila vánoční svátky?
Báječně. Dcera má 25. prosince narozeniny, takže oslavy, pohoda, párty od Vánoc až do Silvestra. Užíváme si to.
A máte klasické Vánoce, pečeš cukroví?
Nepeču, nemám na to bohužel čas. Před Vánoci toho musím udělat opravdu hodně, takže práce, práce, práce. Ale peče babička s dcerou, peče i druhá babička, takže napečeno vlastně mám. Jinak máme Vánoce klasické, my je opravdu milujeme.
Vždy se ptáme, jak se lidé dostali ke své profesi, musím i tentokrát. Jak se to tak stane, že je z Tebe najednou vyhledávaná návrhářka?
To se stane tak, že v tom vyrůstáš. (smích). Moje mamka učila na textilce, babička šila, takže pro mě je od malička špendlík a jehla naprosto normální věc, šila jsem si na panenky. Když se řešila škola, tak jsem od začátku věděla, co budu dělat. Ale že budu návrhářka, to jsem nevěděla. Dřív to tak úplně nebylo, že byste šli na střední, malovali, navrhovali. Jsem vyučená dámská krejčová, pak jsem šla na maturitní obor oděv. Moje mamka učila, tak jsem i já šla na vysokou pedagogickou. Učení je vlastně moje druhá profese.
Takže jsi i paní učitelka. Co učíš? Jsi přísná? (smích)
Zatím jsem učila jenom praxe, dílny, ale mohla bych učit odborné předměty, technologie, konstrukce apod. Jsem samozřejmě hodná (smích). Respektuju ostatní, snažím se v každým človíčkovi, studentovi, najít poteciál. Snažím se v nich rozvíjet to, co v nich je.
Nebojíš se předávat svoje know-how? Vychováváš si vlastně konkurenci...
Já si myslím, že každý máme v sobě něco, co nepředáš, to v tobě prostě musí být. Šít se v uvozovkách naučí skoro každý, kdo chce, ale jak to pojmeš, co do toho dáš, tak to je právě to ono. A to neokoukáš, to nejde.
Učitelství jsi ale posunula ještě dál. Vedeš i taneční klub, viď?
Já dělám latinu i standard asi od 15 let, kdy jsem aktivně tančila. Pak jsem začala trénovat, dělali jsme asi deset let v Jihlavě taneční, hrozně mě to bavilo. Teď mám v Jihlavě tři roky vlastní taneční klub ŠaR Dance. Šití kostýmů s tím jde ruku v ruce. Latina tě sama hodí do toho krásna.
Viděla jsem tvoje šaty na několika známých osobnostech, šiješ ale pro kohokoliv, viď? Co všechno mi vytvoříš, když k tobě přijdu s prosíkem?
Všechno (smích). Hodně šiju kostýmy, pro Street Busters, pro krasobruslaře, zrovna teď jsem přes Vánoce lepila kamínky na gymnastický dres, to miluju. Nesmí toho být hodně, protože to by se člověk zbláznil. A taky tím trpí krční páteř. Šiju taky historické kostýmy, v havířském průvodu je půlka ode mě. Moje šaty nosí Lucka Váchová Křížková, Miss České republiky, jezdí mi i čas od času moderovat. Také herečka Máša Málková, některé operní pěvkyně. Z Jihlavy třeba politička Eva Decroix.
Já Jihlavu miluju, je to moje rodné město. Můj manžel hrál profesionálně hokej, hodně jsme jezdili i mimo republiku, ale vždycky se do Jihlavy ráda vracím. Nedokážu říct, co konkrétně mám ráda, miluju to tady jako celek. Miluju chodit do práce. Mám asi tři roky nový prostor, Na Terasách, je to tady krásný a milý. Chystám opět venku přehlídku, na to se moc těším, protože ten prostor tady je krásný. Předtím jsem byla na Matky Boží, tam ta přehlídka byla taky okouzlující, centrum má svoje kouzlo, i tam jsem to měla ráda. Ale tady jsem se nadechla, je to tu mnohem vzdušnější. V Praze bych to jako návrhářka měla rozhodně lepší, ale mám rodinu, která mě potřebuje. Několikrát tohle téma doma padlo, ale rodina je pro mě víc než kariéra. Ale bylo by to jiné, přeci jen tam mám už trošku jméno, tady si nemohu dovolit dát takové ceny jako tam.
Moje svatební šaty jsi mi zvládla ušít tři dny před svatbou (smích). Ale to asi není úplně optimální, viď? Přesto byly krásné a seděly výborně. Dokážeš vždy skrýt případné nedostatky na těle?
Jo, zrovna na svatebních šatech umím udělat prsa, což je fajn. Dokonce si jedna nevěsta, pro kterou jsem šíla, pochvalovala, že má konečně zadek. Takže umím prsa i zadek (smích). Kila dát dolů neumím, nejsem čarodějnice, ale správným střihem se dá na postavě vypíchnout to krásné. Svatební šaty jsou ale věc, která by měla mít svůj čas. Mám třeba zákaznici, která mi přišla říct, že se bude vdávat za tři roky. Ale v dnešní době sehnat látky a materiály není úplně sranda, takže musím občas vyjet a vhodný materiál shánět. Ale když někdo zavolá SOS, umím zareagovat. Když mám přehlídku, občas šiju ještě pět minut před začátkem. Své šaty na ples si stříhám až ten den (smích).
Připravila: Anička Rásochová
Foto: Archív Šárky Moravové
