15. září 2022
18 minut čtení

Šárka Simonidesová: Zvednout zadek a nekritizovat se. Horší časy? Tak si dovolím chvíli hudrovat. Nic se nejí tak horký, vždycky to zchladne

Rozená Jihlavačka Šárka Simonidesová, která ač žila roky v Íránu a ráda cestuje, se cítí doma jedině v Jihlavě. Šárku určitě mnozí znáte osobně, a pokud ne, tak je to hodně barevná, trochu zrychlená, usměvavá střela, která se celý život učí disciplíně a rozhodnosti, miluje přírodu a seberozvoj. V současnosti je bez přehánění první dámou hormonální jógové terapie u nás, tedy vyhledávanou lektorkou této ozdravující cvičební sestavy, kterou už předala téměř devíti tisícovkám žen. Šárku baví práce s tělem, energií, dechem, a jak říká – je to všechno jednoduché, jen jsme přestali poslouchat, co nám říká naše tělo.

Se Šárkou by se dalo klábosit hodiny, je studnice informací, nadhledu a humoru, vybrat klíčová témata do rozhovoru bylo těžké. A tak se dočtete třeba o tom, že hormonální jóga není žádná podivná seance brumlajících žen, ale cvičení, které pomáhá ženám s různými potížemi spojenými s hormonální nerovnováhou. Taky jsme probraly přechod u mužů, proč je důležitý pocit bezpečí, jak nás ovlivňují barvy a jak naložit s dobou sedavou. Udělejte si dobrý kafe nebo čaj a začtěte se. Možná, že i tenhle rozhovor bude dílkem do vaší skládačky. Možná, že i vy začnete více žít svůj „dolce vita“.

Šárko, ty jsi čistokrevná Jihlavačka?
Jo jo, čistokrevná. A co se týká té krevní skupiny, tak mám i výjimečnou nulu. Takže bych měla být masožravec, ale maso prakticky vůbec nejím, mám ráda sýry, ale maso nepotřebuju.

Kdy ses začala zajímat o sport a jógu? Máš to taky v krvi?

Pro mě byl sport vždycky sprostý slovo. To je o mně všeobecně známé. Takže lidi, kteří mě znají a netuší, co teď dělám, možná překvapí, že se ze mě stal někdo, kdo se zabývá svým tělem a dál to předává. Já, která jsem chodila na tělocvik s omluvenkami s falšovaným podpisem mojí mamky. Ta cesta byla taková ne krkolomná, ale dost zajímavá, a myslím si, že zábavná. Ačkoli jsem neměla ke sportu vůbec žádný vztah a zapotila jsem se i u olympiády v televizi, tak kupodivu na mě letěli samí sportovci. (smích)

Takže sport ano, ale z úplně jiného úhlu. (smích)

Přesně tak. (smích) Ale k tomu sportu… Když mi bylo 16 nebo 17, tak jsem se jako každá holka začala zajímat o svoje tělo, chodily jsme na nějaké pohybové aktivity, protože to bylo trendy, byl to nějaký druh jógy. Kliky pro mě nebyly, to jsem se radši válela na podložce. Vždycky jsem měla ráda plavání. Vyrůstala jsem na chatě na Vranově u vody.

Žila jsi několik let v Iránu. Jak ses tam dostala?
Šla jsem tam se svým tehdejším přítelem, profesionálním fotbalistou. Byla to obrovská změna. Stala jsem se ženou v domácnosti a musím říct, že bych toto přála zažít opravdu každé ženě. Mít ten čas jen na sebe, v podstatě nic neřešit. Myslím, že díky Iránu jsem se začala více zabývat ženskými rolemi i vztahu žen k sobě samým.

Jsi úspěšnou lektorkou hormonální jógy, máš i svoji knihu na toto téma. Proč ses rozhodla zrovna pro tuhle jógu?

Asi v 21 letech jsem měla cystu na vaječníku, která byla 6,7 centimetru velká, a byla mi operativně vyjmuta. Po šesti týdnech na kontrole jsme zjistili, že je tam znovu. Takže jsme nasadili substituci formou hormonální antikoncepce, protože to vypadalo, že se vyřešil problém, ale ne úplně příčina. Následně jsem byla na konizaci čípku a tuším, že po dvou letech jsem se nechala naočkovat proti rakovině děložního čípku. Následně jsem měla ještě cystu na vaječníku, při kontrole jsem měla špatnou cytologii. To byl vlastně první impulz, kdy jsem si říkala, že bych se měla začít zabývat svým tělem i jinak. Nevěděla jsem, jak na to, ale došlo mi, že tu zodpovědnost nemůžu házet na doktory nebo na léky a na okolí, ale že se svým tělem budu muset něco dělat i já sama. Do cesty mi přišla hormonální jóga. Jedna z metod, která se teprve dostávala do České republiky, to bylo v roce 2009. Po třech měsících po absolvování kurzu, kdy jsem hormonální jógu cvičila i necvičila, jsem přišla na kontrolu k lékaři a ta cysta tam nebyla. Když jsem si volala o výsledky cytologie, byly dobré. Takže to byl jeden z impulzů, že by na tom mohlo něco být. Ale přikládala jsem to vícero věcem, nejenom hormonální józe.

Proč ses rozhodla stát se lektorkou hormonální jógy?

Během tří let jsem byla na celém semináři pětkrát, než jsem si ujistila postoje, než jsem pochopila, jak to cvičení funguje fyzicky, emočně a energeticky. Jsem taky dost líná a rozhodně jsem neměla žádnou disciplínu, tak jeden z důvodů, proč se stanu lektorkou a budu to předávat dál, bylo, abych se v tom udržela, protože mi to dělalo dobře. No a už jsem tam v té době viděla i trochu toho podnikatelského záměru. Věděla jsem, že ještě není tolik lektorek v České republice, tak jsem se rozhodla stát se lektorkou hormonální jógové terapie.

O tvoje kurzy je dnes obrovský zájem. Frčelo to tak od začátku?
Ze začátku to jednoduché nebylo. Ale je důležité si umět přiznat i to, když se nedaří. Nicméně u mě je to tak, že vždycky když se postavím nějaký obavě, tak na tom vytěžím. Ale neskutečně. Jak kdybych byla pod šťastnou hvězdou. Ta cesta nebyla jednoduchá, spousta lektorů, které jsem navštěvovala v Jihlavě, říkala, proboha, co to je hormonální jóga? To je zase jen nějaká splaška různých technik a pozic vycházejících z jógy? Lidi na to koukali nedůvěřivě. Ale já tomu věřila. Věřila jsem té své intuici, že to má smysl. Tenkrát jsem pracovala u Dermacolu, takže od pondělí do pátku jsem byla někde v terénu a o víkendech jsem se rozhodla vést semináře. V některých městech se třeba nikdo nepřihlásil, nebo přišly dvě ženy. Šlo to pomalu, dneska se tomu směju, ale jsem ráda, že jsem se poprala se studem i vnitřním strachem.

Můžou ženy absolvovat hormonální jógu i tady v Jihlavě?
Ano, pravidelně vedu semináře i v Jihlavě. Zhruba každé dva měsíce, ale doba covidová mi ukázala novou cestu a vedu i semináře a opakovací lekce online.
 

Co je hormonální jóga? Na spoustu lidí ten název působí divně, některé si prý představují skupinku žen, co do sebe v zakouřené místnosti vpravuje hormony. (smích)

Je to cvičení, které spouští samoozdravné procesy v těle, a je cílené na hormonální nerovnováhu. Je třeba si uvědomit, že hormony stojí za každou, každičkou funkcí v našem těle. Hodně se v hormonálce pracuje s dechovými technikami. Sestavu klientky naučím na semináři a ony si ji pak už cvičí doma samy. Jako u všeho, i tady je důležitá pravidelnost. Dinah Rodrigues tuto sestavu vytvořila pro ženy v menopauze. To se ženy, kterých se menopauza týká, dozvídají více až teď, v době sociálních sítí, kdy se k nim takové informace snáz dostanou. Na kurzu jsou ale různé klientky. Některé mají gynekologické potíže, některým se nedaří otěhotnět, hodně ke mně chodí se syndromem polycystických vaječníků. Přicházejí čím dál častěji ženy, kterým se snižuje libido, ale i ženy, které tak nějak neví, co se sebou… Vědí, že je něco špatně, ale neví co. Z mladší generace je to hodně nepravidelná menstruace, ale i úzkosti a podobně.

Jak se na hormonální jógu dívají lékaři?
Čím dál líp. Ze začátku to tak nebylo. Někteří nevědí, o co jde, ale dost často ke mně gynekologové pošlou takový ten „bordel“, když už neví, jak klientce pomoci. Tak jim řeknou – zkuste hormonální jógu. Existuje i sestava hormonální jógy pro diabetiky, a tam jsou výsledky viditelné velmi brzy po cvičení.

Pokud chci být silná, musím znát svoje tělo, abych se cítila bezpečně bez vnějších vlivů. Pokud se chci cítit spokojeně, v bezpečí, musím se tak v první řadě cítit se svým tělem a myslí. Být v souladu, ne v rozporu.

Co je podle tebe největším problémem dnešní doby, který i hormonální jóga pomáhá řešit?

V první řadě máme dobu sedavou. Nemám ráda kritiku vývoje, že je moc médií a že děcka moc koukají do telefonu, prostě vývoj je potřeba. Musíme to ale nějakým způsobem kompenzovat, ovšem chybí osvěta – žijeme sedavý život, sedíš, kompenzuj to. Ať už fyzicky, emočně, nebo energeticky. Psychosomatika funguje, tělo a mysl jsou neoddělitelné. Když tě potkám a budeš unavená, budeš schoulená. A když budeš v pohodě, tvé tělo se narovná a budeš dobrá i v emoční rovině, budeš mít dostatek energie. To je takový základ, který si lidi většinou neuvědomují. Lepší stroj než je naše tělo, nenajdeme. Jenom potřebujeme podpořit jeho potřeby. Když budu mít kávovar a budu chtít, aby dělal dobrý kafe, musím ho vyčistit. Proč nevyčistím a neprotáhnu svoje tělo? Stres, napětí nebo urputnost se projeví ve fyzické rovině, takže dochází ke stagnaci našeho těla. Nejen fyzicky a emočně, ale i energeticky, protože přicházíme o energii. Jakákoliv péče o tělo je fajn. Je to jednoduchá rovnice, není potřeba kolem toho mlet spoustu věcí. Jsi unavená? Tak nebudeš sedět na prdeli a nepůjdeš si lehnout. Půjdeš se teď protáhnout, a teprve pak si lehneš. Mam špinavou a rozklíženou skříň, tak co udělám? Otřu ji a dotáhnu šroubky, abych ji mohla používat déle. Ne jen o věci, ale i o tělo se musí pečovat.

Jak důležité je dýchání?

Nádech nám přináší až 80 procent naší energie. Uvědomte si, jak dýcháte. I to, že zajdete třeba za svým partnerem, popovídáte si, tak tím pro sebe uděláte očistu. Jde o to vědomé zklidnění. Když jsme příliš rozběhnutí, uniknou nám nejdůležitější zprávy od našeho těla. Ať už je to cokoliv, tak jsou to zprávy, které nám tělo předává. A my je neslyšíme. Ke mně na kurz teď často chodí ženy, které jsou tou dnešní dobou uzavřené, zacyklené, neumí se podívat na věci z nadhledu. Nic není tak horký, jak se to uvaří. Vždycky to zchladne. Je to vývoj a je potřeba s tím pracovat. Nelamentovat, zvednout zadek a nekritizovat se. Mám těžší období? Tak si dovolím chvíli hudrovat a být v nějaké apatii. Nejsou špatný věci, ani dobrý věci. Je to prostě život. Hlavně je ale potřeba řešit sebe. Moje heslo zní: Nedotýkej se ničeho kolem sebe. Co se tě dotkne, to pozoruj. Protože ke každé tvé akci často přichází reakce.

Existuje hormonální jóga pro muže? Jsou muži také v přechodu?

Ano, hormonální jóga je i pro muže, sestava je trochu jinačí. My ženy máme tu výhodu, že nás hormony každý měsíc ovlivňují, což se projevuje v rovině emoční i energetické, a my s tím umíme za ty roky celkem dobře pracovat, v rámci cykličnosti. Umíme pracovat samy se sebou, naučíme se se sebou žít. Kdežto ti muži po čtyřicítce, nebo když jsou ve stresu a začnou jim hormony pracovat, tak si s tím mnohdy nevědí rady. A vůbec si nezabydlí a neuvědomí si svoje tělo. Když se muži po čtyřicítce nezabydlí ve svém těle, tak se často nevracejí domů, ale vrací se někam ven. Jejich andropauza je období jedné velké menstruace nebo předmenstruačního syndromu. Proto chodí za ženami, nebo si kupují motorky, hrají automaty nebo najednou začnou chodit na pivo. To protože mnohdy nevědí, co se sebou. A nikdo jim bohužel neřekne, co dělat, neřekne jim: „hele buď v pohodě, jsi unavený, ještě úplně nestárneš, tak si zkus užít, zajímej se víc o své tělo… protože jestli to jde s tebou takhle z kopce ve čtyřiceti, tak co s tebou bude v šedesáti?“ Použít takový ten selský rozum a ukázat to na menších příkladech.

Často říkáš, že když je žena zabydlená ve svém těle, tak je vždycky krásná, a spousta potíží se tím odstraní. Co si pod tím máme představit? Jak se mám zabydlet?

To je jednoduché. Musím být zabydlená v tom svým chrámu, ale není to o tom, aby mi doma ladily polštáře a deky, abych měla vystajlovanou stěnu. Musí mi ladit orgány. Ty vzorce jsou pořád stejný. Pokud máte nějakou dysbalanci, budete rozhozené. Pozvěte mysl jako vzácného hosta do svého těla, kterému chcete ukázat každý kout svého chrámu a zjistit, v jakém je stavu. Když zataháš za jednu strukturu, tak se to projeví ve druhé. Třeba takový palec, co se vtáčí a dělají se z toho haluxy, tak se to projeví v pánevním dnu i v oblasti krku. Projeví se to fyzicky, ale projeví se to i na emoční úrovni. A tím ztrácíme energii, protože to odvádí naši pozornost. Obydlete vědomě svoje těla, a pokud zavnímáte nějakou dysbalanci, tak nad tím nehudrujte, ale věnujte se sebepéči a postupně to laďte. Jakýkoliv orchestr se musí naladit, i naše těla se musí sladit s tou naší myslí. A mysl je výborný sluha, ale špatný pán. Úkolem mysli je myslet, je to její práce, a jakmile jí nedáváme úkoly, tak ona i když je dobrý dělník, tak ale bez úkolů začne běhat jinam.

Co mám dělat, když už vím, že energii nemám? Že jsem to nějak prokoučovala?

Kdykoli zachytím, že mi chybí energie, pátrám proč. Je to spojené s nějakou emocí, situací, vytvářím na sebe nějaký tlak? Jestli cítím nějaké fyzické napětí, vyšlu tam svoji pozornost nebo můžu tu část namasírovat, což mi také dodá energii. Obecně – jsou to jednoduché věci, nehledejte v tom vědu. Co je strašně důležité pro každého z nás, tak to je pocit bezpečí, díky kterému získáváš vnitřní sílu. Ale bezpečí není v materiální stránce, není to v partnerovi, není to v psovi, dětech, ani v movitých věcech. Pokud chci být silná, musím znát svoje tělo, abych se cítila bezpečně bez vnějších vlivů. Pokud se chci cítit spokojeně, v bezpečí, musím se tak v první řadě cítit se svým tělem a myslí. Být v souladu, ne v rozporu. Tak se budu cítit v bezpečí a silná v sebepřijetí, taková, jaká opravdu jsem.

Ty hodně ráda nosíš barvy, jsou důležité v životě?

Hodně. Typickým příkladem je noc a den. Noc nás vede ke ztišení, odpočinku, prostoru pro sebe. Tma je tu pro nahlédnutí do hloubky naší duše. Světlo nám dává energii. Jing a jang. Aktivita a klid. Když budu potřebovat ztišit, stáhnout se a odpočívat, tak půjdu určitě do tmy a vyhledám si nějaký kout. S tím souzní třeba černá, modrá barva. Když budu chtít naopak něco aktivovat, dodat energii, tak to bude žlutá, ta rozjasňuje, spojení se sluncem, s aktivitou. Když budu chtít něco dokončit, nebudu chtít žádné rušivé vlivy, tak pracuju s barvami, jako je bílá. Třeba i neutrální barva - šedá. Naopak když budu chtít vášeň nebo něco ozvláštnit, tak mi to dodá červená barva. Ke klidu vede zelená, barva přírody. Mám ráda barvy. Ráda nosím barevné oblečení, na mém e-shopu Šaralí se to barvičkami jenom hemží, a ráda s nimi pracuju v rámci čísel. Mně třeba hodně chybí čísla rozhodování, nejsem typ, který se umí rozhodovat. Nicméně jsem vždycky měla partnery, kteří byli rozhodní, takže jsem se to naučila. Stojí mě to víc úsilí, všechno se dá vyrovnat, ale dá se s tím krásně pracovat.

Jsi hodně mezi lidmi, převážně ženami, každý víkend máš kurzy po republice i online. Jak nabíráš energii? Co ráda děláš?

Krom toho, že si ráda dám kafe a nějakou sladkost, tak ráda odpočívám. Pracuju v podstatě od pátku do pondělí. V pátek se připravuju na kurzy, které mám o víkendu, a v pondělí jsem úplně fyzicky odvařená. Ono se to nezdá, není to jen o tom přijít na kurz, odcvičit si to, ale musí se tam dojet, musí se to připravit, musí se to domluvit a musí se to konzultovat s klientkami. Kdo byl na mém kurzu, tak asi ví, jak to funguje, konzultuju hodně a mimo seminář. Nerada rozebírám zdravotní stav a rozpoložení někde v rámci skupiny, přijde mi to nedůstojné. Nechávám tu debatu rozvinout, pokud někdo něco chce rozebrat, ale nedělám to, když to jsou osobní věci. Takže mi to zabere hodně času. Snažím se každé dva, tři měsíce odjet do zahraničí. Vypnout. Protože tady nevypnu. Nejradši chodím sama se psem. Hodně s batohem, s dekou a valím se po louce. Chodím a válím se i v zimě, vůbec s tím nemám problém. Minimálně hodinu až dvě denně jsem v přírodě. V rámci práce, jakoby praxe, chodím i na jógu, ráda plavu. Ráda chodím do sauny, tak aspoň dvakrát týdně zajdu, když začne sezóna.

Co bys nám doporučila teď na září, podzim, abychom měli energii, aby nám bylo dobře?

Slunce v duši. Já se hodně zabývám i věcmi vycházejícími z tradiční čínské medicíny. Teď se nacházíme v období země, vracíme se zpátky do středu, do klidu, do ztišení. Protože teď jsme měli hodně jangové období, tzv. ohnivé období. Vydali jsme hodně energie. Teď sklízíme plody úrody. Tak co doporučit? Co nejvíc pobytu na čerstvém vzduchu, být venku, udržovat si selskej rozum. Nenechat se vtáhnout čímkoliv, neřešit, že je sychravo, podzim. Užít si to. I mně se bude stýskat po sluníčku a po létě. Pořádně věnovat péči o tělo, hodně vědomě dýchat. Hodně jíst lokální potraviny, které tady máme a máme je výborné. Začít se ukotvovat do svého těla, připravit ho na odpočinek. Nedělat teď žádné očistné kúry. To je blbost. Začít se spíš malinko zaobalovat na zimu. Jezte něco, co je sladkého přirozeně od přírody, třeba hrušky, jablka (ideálně ta, co mají zelenožlutou barvu). Neochlazovat se. To, co teď dozrává, nám dodá energii. Najděte si pravidelné aktivity na zimu. Více odpočívejte, a ten odpočinek by měl být aktivní.

Připravila: Ivon Kavalierová
Foto: archiv Šárky Simonidesové, www.sarali.cz a www.svethormonalnijogy.cz