Komunikativní, rychlý a loajální. Tři vlastnosti, které by podle Moniky Zachrlové z jihlavské nemocnice měl mít dobrý tiskový mluvčí. A právě Monika v našem rozhovoru ukázala, že je člověk na správném místě. Ačkoliv sama o sobě mluví nerada a velmi skromně, její odpovědi jsou stručné, věcné a profesionální. Když ale dojde na děti nebo charitativní akce, v jejím hlase uslyšíte něhu a poznáte, že na správném místě má i srdce. A nechybí jí ani podnikatelský duch. Právě pro děti totiž přišla před lety s novinkou, která usnadní práci nejedné mamince.
Moniko, vy pracujete jako tisková mluvčí Nemocnice Jihlava, jste zvyklá na komunikaci s médii a prezentaci, nechám úvod zcela na vás.
Já nejsem moc zvyklá mluvit o sobě, vlastně mi to nedělá úplně dobře (smích). Jako tisková mluvčí jihlavské nemocnice pracuji deset let, teď o prázdninách mám výročí. Jinak se ale cítím hlavně asi jako máma. Máma dvou dětí. Lotce je 3,5 a Dominikovi je 7. Ten je v první třídě. A potom další věc, jsem i člověk, co trošku zabředl do podnikání.
Dá se tedy říci, že se aktuálně živíte hlasem. I předtím jste pracovala v podobném oboru, jen na druhé straně mikrofonu, je to tak?
Začínala jsem v Českém rozhlase, to je srdcová záležitost. Nastupovala jsem tam jako zprávařka, dělala jsem redaktorku, editorku, i k moderování jsem lehce čuchla. Teď už jsem překročila dobu, kdy jsem v nemocnici déle než v rádiu, takže už jsem víc nemocniční než rozhlasák.
Hodí se vám teď předchozí zkušenosti?
Určitě. Myslím si, že každý mluvčí by měl dělat novinařinu. Ať už rozhlasovou, nebo psanou. Ale je strašně důležité, aby to člověk viděl i z té druhé strany.
Máte zdravotnické vzdělání?
Nemám. Občas mi to trošku chybí. Zvláště dříve, když jsem řešila stížnosti. To jsem se vždycky musela zeptat, co znamenají latinské názvy a tak. Ona je otázka, jestli je na mojí pozici důležitější zdravotnické vzdělání nebo kontakt s médii. Já myslím, že spíš ta druhá varianta.
Co přesně pozice tiskové mluvčí nemocnice obnáší?
Je to ten zmíněný kontakt s médii, ale to je jen zlomek práce. Řeším dotazy běžných lidí, pacientů, dotazy na ordinační dobu ambulancí až po to, že tu někdo při hospitalizaci ztratil zuby. Každé ráno kontroluji, co se o nás kde napsalo, to předkládám vedení. Zjišťuju, co bylo řečeno o ostatních nemocnicích, abychom měli přehled, co se v kraji ve zdravotnictví děje. Prezentuji nemocnici ven, tzn. že udržuji sociální sítě, webové stránky. Rozesílám tiskové zprávy, komunikuji i uvnitř nemocnice, aby zaměstnanci věděli, co se děje. Přece jen nás je 1600 zaměstnanců, lidé se mezi sebou všichni neznají. Pořádám různé akce pro zaměstnance, mám na starosti benefity, dárky, reklamní předměty, také charitativní věci, předávání šeků, vánoční pokoje. Pořádáme Dny zdraví, organizujeme akce pro veřejnost. Spousta takových menších věcí, střípky, ze kterých se ta práce skládá.
Zmiňujete i dotazy pacientů. Řešíte stížnosti? Jsou na vás někdy lidé zlí?
Stalo se to, ale já naštěstí ty stížnosti teď už neřeším, to jsem dělala před mateřskou. Teď je dělá manažerka kvality. Mě to hrozně vysávalo, jsem šťastná, že už to nemusím dělat. Rejpalové se bohužel vždy najdou, ale potom, když člověk čte ty krásné věci, pochvaly, příběhy, jak někdo někoho zachránil nebo poděkování za narození dítěte, to je moc příjemné. I v době covidu lidí psali maily a krásné komentáře na sociálních sítích.
Covid byl asi pro celou nemocnici i pro vás velmi náročným obdobím, viďte?
Byl. Kdybych tuhle práci začala dělat zrovna v té době, tak bych asi nevěděla, kde mi hlava stojí. Ono člověku i tak chvilku trvá, než zabředne do celého provozu. A tohle byla pro všechny nová situace, lidi nevěděli, zdravotníci nevěděli, milion telefonátů denně… bylo to náročné. Pak si to sedlo. Nejhorší byly první tři čtyři měsíce.
"Myslím si, že každý mluvčí by měl dělat novinařinu. Ať už rozhlasovou, nebo psanou. Je strašně důležité, aby to člověk viděl i z té druhé strany."
Můžete odjet na dovolenou a vypnout si telefon, nebo musíte mít pořád dosah?
Já si tady nechci hrát na to, že bych byla životně důležitá, to samozřejmě nejsem, ale telefon na dovolenou beru a většinou ho zvedám, moje svědomí by mi nedovolilo to neudělat.
Necháváte se sama ošetřovat v jihlavské nemocnici? A máte protekci?
No jasně, nechávám. A dvakrát jsem tady rodila. Oni by mi neodpustili, kdybych šla jinam (smích). Protekcí bych to úplně nenazvala, ale za těch deset let už mě tu znají, tak to asi bude mít vliv.
Jihlavská porodnice měla roky špatnou pověst, zlepšilo se to?
Stoprocentně. Protože to je cca už 10-15 let zpátky. Od té doby se obměnil personál, opravily se porodní pokoje. Jihlavská porodnice je skvělá, a to neříkám proto, že jsem tam rodila. Ty holky odtud znám a opravdu sem jezdí rodit ženy třeba z Vrchlabí. Asistentky se vzdělávají, jsou schopny rodičkám vyjít vstříc.
Plánujete zůstat i v budoucnu v Jihlavě?
Jihlava je moje rodné město, mám ji ráda. Poloha mezi Brnem a Prahou je super. Je to moje srdcovka, neumím si představit žít jinde. Po škole byly ambice jít někam pryč, ale jsem ráda, že jsem zůstala. Narodily se mi tu obě děti, nemám v plánu se někam stěhovat. Rádi chodíme do zoo, bydlíme blízko nového dopravního hřiště, takže tam rádi chodíme, máme rádi cyklostezky, jezdíme často do Luk nebo do Zborné.
V úvodu jste zmínila, že jednou z vašich životních rolí je také podnikatelka. V čem podnikáte?
Když se mi narodil Dominik, tak jsem zjistila, že mi chybí taková ta kapsička, do které bych mohla dát to, co pro něj sama připravím k jídlu. Tak jsem je zkusila začít vyrábět sama a ono se to rozjelo. Já jsem se do toho pustila tak jako střemhlav, což je vlastně dobře, protože kdybych tušila ty problémy dopředu, tak bych do toho nešla. Myslela jsem si, že se to objedná, přijde to a hotovo, což byla mylná představa. Musel se řešit design, kapsičky bylo potřeba otestovat ve zdravotním ústavu, hygiena, řešit, jak je prodat, jak to udělat, aby o nich lidé věděli. Ale funguje to už sedm let a za tu dobu se sortiment rozšířil.
Připravila: Anička Rásochová
Foto: archiv Moniky Zachrlové
