Blíží se maximum roje Perseid, které se mnozí z vás budou snažit pozorovat. Sluší se tedy připomenout, že čeští astronomové dlouhodobě patří ve svém oboru mezi světovou špičku. Možná jste ale netušili, že toho nejcharismatičtějšího hvězdáře máme přímo v Jihlavě! Jmenuje se Miloš Podařil, je pracovníkem Muzea Vysočiny a zakladatelem Jihlavské astronomické společnosti (JAS). Díky němu teď můžeme i po krátkém povídání trošku zamachrovat. Věděli jste, že kometa je ve skutečnosti kus ledu? Že hvězdy nepadají? Že balit na ně holky pořád funguje? A že na Měsíci můžete dostat pokutu za parkování?
Spouštím diktafon a ukládám si vás jako Hvězdář 1. To zní skoro až pohádkově. Ale ono to není zase až tak úplně poetické. Astronomie je věda. Přístroje, technika, matematika, mám pravdu?
Tak pravdu asi máte, ale ono záleží na tom, jak to pojmete. Je to samozřejmě zejména matematika, fyzika, astrofyzika, poměrně komplikovaná disciplína. Na druhou stranu, pokud se na to nechcete dívat čistě takhle technicky, tak astronomie má obrovský filozofický přesah a určitě má v sobě i mnoho romantického. Je to věda, která na rozdíl od jiných přírodních věd proniká i do duše. Například v astronomii máme opravdu obrovské množství amatérů, lidí, kteří astronomii mají rádi a dělají ji velice dobře. A dělají ji zadarmo, prostě jenom proto, protože je to baví. To v ostatních vědních disciplínách vždycky být nemusí.
Co všechno na obloze pozorujete?
To, co děláme my, tady v Jihlavě, v Jihlavské astronomické společnosti, tak to je především astronomie, která je pro lidi. My v zásadě nemáme žádnou velkou ambici dělat takovou tu skutečnou vědu. To znamená nějaký výzkum, konkrétní měření, zjišťování něčeho nového. My se snažíme jednoduše lidem ukázat, že obloha je zajímavá. Jsou tam mlhoviny, galaxie, hvězdokupy, planety… vždycky si u toho dalekohledu vyprávíme o tom, co to vlastně je, jaký to má pro lidi význam, proč nás to zajímá. Proč se vlastně na tu oblohu díváme. Tu a tam se občas pustíme i do něčeho odbornějšího, to spíš děláme například v rámci dětských táborů, kde se děti snažíme naučit už trošku složitější astronomii. Takže děláme například pozorování proměnných hvězd.
Já se prostě musím zeptat. Balil jste na hvězdičky v mládí holky? (smích)
Ne vždycky to funguje, protože je to docela průhledný. Ale samozřejmě existují postupy, který jsou osvědčený (smích). Je strašně zajímavá věc, a docela i funkční, když začnete uvažovat o vzdálenostech, protože ve vesmíru je všechno strašně daleko. Je to obrovská prázdnota. Můžete začít nějakým romantickým citátem. Můžete říct třeba, že britský astronom James Jeans řekl větu: „Vezmete-li tři zrnka písku a vhodíte je do obrovské katedrály, pak katedrála bude víc naplněná pískem, než vesmír hvězdami." A co to znamená? Podívejte se támhle na tu hvězdu, to je hvězda Vega, ta je vzdálená 25 světelných let. To je obrovská vzdálenost, to je taková vzdálenost, že my ani kilometry nepoužíváme, protože ta čísla jsou nevyslovitelná. Světlo z té hvězdy letí tak daleko, tak dlouho, že sem na Zemi letí čtvrt století. Takže to světlo, které vám teď dopadá do očí, tak to celou dobu letělo jenom pro vás. Jen pro vaše hnědé oči… (smích). Takže asi postupy jsou, ale ještě je dobrý ukazovat. A když stojím daleko od vás, tak nevíte, kam přesně ukazuju. Takže se musím dostat blíž…
Musím uznat, že tohle by asi dost fungovalo. Ale zpátky na zem, kam se říká, že padají hvězdy a můžete si něco přát. Přiznám se, že jsem poslouchala jedno z vašich poutavých vyprávění a k mému smutku jsem se dozvěděla to, co jsem tušila. Že je to blbost (smích), že hvězdy ve skutečnosti samozřejmě nepadají.
Možná někde z jeviště (smích). Je to taková zkratka, aby si pod tím člověk, laik, dokázal jev představit. Pak existují i další pojmy, třeba povětroň, perseidům se říká slzy svatého Vavřince. Má to spoustu poetických názvů. To, co se ale děje doopravdy, tak s hvězdami nesouvisí, protože hvězdy jsou strašně daleko, jsou hrozně velké. Představa hvězdy, která by padla na Zem, je úplně absurdní. Hvězda je mnohonásobně větší, stokrát, tisíckrát větší. To, co padá, jsou ve skutečnosti kamínky. Je to nějaký materiál, který pochází z oblasti meziplanetární hmoty. Často jsou to úlomky asteroidů, planetek, komet. Ale může to být prostě jenom nějaký materiál, který se ještě od počátku sluneční soustavy nezformoval. Lze si to představit jako malá zrníčka písku, která vesmírem letí strašně rychle. V rychlosti od 11 do 72 km/s. To je opravdu veliká rychlost. Tahle zrníčka, pokud z nějakého důvodu narazí na Zemi, vlétnou do zemské atmosféry a tu atmosféru zahřejí. To místo, kudy prolétají, tak se také zahřeje. A teď se děje docela složitá fyzika. Děje se tam to, že vzduch na chviličku začne zářit, zableskne se a tomu my říkáme meteor. To tělísko samotné, které to způsobí, je zahřáté natolik, že se většinou vypaří. Totálně zmizí. Někdy se ale stane, že nějaký fragment z toho tělesa přežije průlet atmosférou. V určité výšce začne ztrácet tu svoji kosmickou rychlost a začne padat volným pádem, přestane se vypařovat. Takže na Zemi může opravdu dopadnout kámen. Časté je, že dopadají několikacentimetrové kamínky. No ale v některých extrémních případech to mohou být opravdu velké balvany. Ale to už je velmi vzácné.
To už zní skoro jako nějaké science fiction. Jaký vůbec máte postoj k filmům s touto tématikou? Trpíte u nich? (smích)
Asi mám kolegy, kteří to nesou hůř než já. Je asi potřeba vždycky myslet na tu uměleckou licenci. Samozřejmě jsou filmy, které jsou úplně absurdní, to je blbý. Protože to trošku deformuje veřejné mínění. Pak je spousta filmů, které sice mají chyby, ale už je to tak, že se s tím lze smířit, protože jsou to chyby technické. A o tu techniku v tom nejde. Je potřeba k tomu přistupovat rozumně a na rvaní vlasů to není.
Odkud se na Vysočině pozorují hvězdy?
Jihlava je oproti jiným krajským městům trochu outsiderem. Protože prakticky všude po celé České republice existuje síť, relativně hustá síť, hvězdáren, různě velkých. Některé jsou malé, některé jsou větší, ale existují. Bohužel my tady nic takového nemáme. Je to dané historicky. Tady sice nějaká pozorovatelna byla, ta byla na DKO, ale byla zrušená ve chvíli, kdy tam byl dostavěn finanční úřad.
To je taková hezká symbolika...
Začali jsme se o něco pokoušet v roce 2002 jako středoškoláci s několika kamarády. Povedlo se nám tady nalézt místo, které je na Bráně Matky Boží, nahoře na věži je vyhlídková terasa. A tam působíme dodnes. Na jednu stranu je to strašně fajn, protože jsme relativně v centru, ale výhled je odsud docela použitelný. Bohužel technické řešení je pro nás trochu nepříjemné. Musíme pořád chodit po schodech. S vybavením je to komplikované.
Astronomie je pro mě vzdálená na světelné roky, ale laicky předpokládám, že pozorování hvězd bude asi nejlepší v noci, že? (smích)
I ve dne to umíme. To, co jde pozorovat ve dne poměrně snadno, je Slunce. Což je taky hvězda. Ta nejdůležitější hvězda pro nás, díky které žijeme. Ale na druhou stranu, je to dost nebezpečné, protože při tom hrozí hned několik problémů. Ten asi největší je, pokud se člověk podívá dalekohledem na Slunce, tak může přijít o zrak. To fakt není legrace, je to opravdu tak. Ve chvíli, kdy dalekohled namíříte na Slunce, tak nasbírá poměrně hodně slunečního světla, které soustředí do oka. Může se začít dít to, že se všechny tekutiny v oku začnou vypařovat. To je dost nepříjemný a je to nevratný. Na to pozor. Pokud se na sluníčko chcete koukat, tak pro to musíte používat opravdu speciální filtry. Když s tím člověk nemá zkušenosti, tak je určitě lepší pozorovat někde na hvězdárně. Nechat si vše vysvětlit a ukázat, jak to funguje.
A jak je to s Měsícem? Prý ho astronomové nemají úplně rádi.
Je samozřejmě hezký, když je na obloze, když je třeba úplněk. To je ta romantika, co se hodí do první otázky. Měsíc je určitě také zajímavý pro různé kosmické sondy, které k němu létají, ale to je úplně jiná kategorie. Ale dívat se na Měsíc dalekohledem ze Země, vědecky, už není úplně přínosné. Problém je, že začne oslňovat, musíte ztlumovat světlo, používat filtry. A kolem úplňku samozřejmě Měsíc nasvětluje oblohu. Mlhoviny, galaxie a slabší difúzní objekty pak začínají být neviditelné.
V srpnu lze pozorovat Perseidy s vyšší četností. Kdy si na ně mám letos počíhat?
Perseidy jsou jeden z nejznámějších, ale to neznamená, že nejvydatnějších, rojů. Existuje kometa, ta se jmenuje Swift-Tuttle, která prolétává sluneční soustavou s periodou něco přes 130 let. Naposledy se do naší části sluneční soustavy přiblížila v roce 1992. Komety jsou vlastně ve skutečnosti obrovské chuchvalce ledu. Je to takový zmrzlý špinavý led, jsou v něm kameny. Ale když se přiblíží ke Slunci, tak se led začne vypařovat, kometa se začne zmenšovat, rozpadat. Ta oblast, kudy kometa prolétává, tak v těch místech zůstává jakýsi nepořádek, materiál, který se z ní uvolňuje. A pokud tou oblastí, kudy kometa prolétávala, prolétne i planeta Země, tak ten nepořádek začne hromadně vlétávat do zemské atmosféry. A to způsobí právě ty meteorické roje. Úlomky z komety zahřívají vzduch a ten na chviličku zazáří. Perseidy vylétávají zdánlivě z jednoho místa. Nekříží se. Kdybyste je ale prodloužila proti směru letu, tak se protnou v jednom místě, tomu se říká radiant. V případě tohoto roje jde o radiant v souhvězdí Persea, proto se jim říká Perseidy. Letos je to docela špatný, protože maximum meteorického roje připadá někdy na ráno 13. srpna. Bohužel 12. srpna je měsíční úplněk. Takže nám se stane ta hrozná věc, že meteory z Persea sice vylétávat budou, ale spousta z těch slabých nám zanikne v záři právě toho strašného úplňku. V letošním roce pozorování úplně příznivé podmínky nemá.
Úplněk nám tedy zážitek malinko překazí. Co vy a ezoterika? Věříte například na nějaké rituály kolem úplňku? Může způsobit nespavost?
Ezoterično, no… my s tím trošku bojujeme. Nejsme úplně tak militantní, ale někteří kolegové to tak fakt mají, jdou do diskuzí hodně po hlavě. Ale každý jsme dospělý, každý může mít svůj názor, tak zas není potřeba být úplně nějaký čarodějnicobijec. Ale samozřejmě je to blbost. (smích) Ezoterika u nás prostor úplně nemá. Existuje mnoho věcí v různých souvislostech, teď nejde ani tak moc o úplněk, tam si dovedu představit, že by nějaká souvislost moha být, minimálně, když vám svítí do okna. Ale jsou daleko horší věci. My se snažíme to nějakým způsobem vyvracet. Ezoterično je něco, na co my nevěříme.
Co říkáte na možnost koupit si vlastní hvězdu?
Jo, to je super byznys. Nejde jenom o hvězdy. Jednu dobu bylo trendy kupování pozemků na Měsíci. Ale narážíme tu na problém. Mezinárodní právo je sice nastavené, ale kosmické ne. Lidé to nikdy nepotřebovali. Ve chvíli, kdy se začalo létat do vesmíru, na Měsíc, vznikl mezinárodní úzus, kdy se všechny státy světa usnesly, že žádný stát nikdy nebude vlastnit pozemek na žádném kosmickém tělese. Tečka. No jo, ale vy jako fyzická osoba nejste stát. Takže pokud jste dostatečně progresivní, tak se prohlásíte za majitelku Měsíce. A firma, která s tím obchoduje, to takhle udělala, prohlásila se za majitele Měsíce a začala ho rozprodávat. Ale oni samozřejmě neprodávají Měsíc, oni prodávají kus papíru, na kterém je napsaná souřadnice, kde máte pozemek (smích). Vzpomínám si na jeden humorný příběh, kdy si muž koupil pozemek na planetce, kde přistávala jedna z kosmických sond NASA. A ten chlapík, protože byl vtipný, potom poslal NASA fakturu za parkování.
Jak dlouho žije hvězda?
Hvězdy žijí poměrně dlouho. Ono záleží na tom, jaké jsou. Některé ty velké žijí kratší dobu, ty malé potvory, ty žijí opravdu hodně dlouho. Třeba Slunce, taková průměrná hvězda, tak žije třeba 10 miliard let. Teď jsme někde před půlkou nebo kolem půlky. Takže máme před sebou ještě nějakých 5-6 miliard let. Ale to neznamená, že Země ještě v té době bude existovat v takové podobě, ve které ji známe. Vůbec teď nemluvím o nějakém technologickém vývoji. Z hlediska astrofyziky se děje to, že čím je Slunce starší, tak tím má vyšší zářivý výkon. U hvězd to takhle je. Tohle nesouvisí s globálními změnami klimatu. Ale už zhruba za miliardu let to Slunce bude svítit tolik, že Země se stane pro biologické organismy lidského typu neobyvatelná. Zhruba za miliardu let se začnou vypařovat všechny oceány, Země se stane pouštní vyprahlou planetou. Pravděpodobně.
Dopadl někdy nějaký větší meteorit na Vysočinu? Běžel jste hledat?
To bylo v roce 2014. Před Vánoci prolétl velice jasný meteor a čeští astronomové z Ondřejovské observatoře z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky spočítali, že tenhle meteor dopadl na Vysočinu. Existuje spočítaná trajektorie, která je velice přesná, na metry. Pak samozřejmě ale může být nějaký rozptyl. Bohužel těm vědcům, kteří ho nejprve hledali, se kamen nepovedlo nalézt. Byl tam velice těžký terén. Měl to být zhruba kilový kámen. Brzy měl napadnout sníh, do hledání se začali zapojovat také různé neziskovky, i my. Byla hrozná zima, vítr. A 20 bláznů chodilo po poli, po vypočítaný trajektorii. Už jsme nehledali ten hlavní kamen, ale menší úlomky. A opravdu se jeden, zhruba centimetrový, podařilo najít. Dostal název Žďár, vždy se to pojmenovává podle té lokality, kam to dopadne.
Přestože s těmi přáními v souvislosti s hvězdami je to trochu podvod, vám i tak přejeme krásné letní dny, co nejméně měsíční záře, výtah na Bránu Matky Boží a nějaký ten nalezený meteorit.
Připravila: Anička Rásochová
Foto: redakce, archiv Muzea Vysočiny
