Mám novou blonďatou kolegyni, která přednáší o pornu – řekla mi nedávno moje kamarádka. Tak ta musí mít na přednáškách hodně narváno, pomyslela jsem si. A před očima jsem viděla ty davy mužů ve věku 18-60 let, kterak dychtivě očekávají nějaké nové rady, tipy, polohy…
Samozřejmě není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Sekla jsem se ve věku jejího publika, genderovém rozložení, hlavně ale v náplni přednášek. Klára Hekrlová má vystudovanou antropologii, miluje cestování, jako dobrovolnice působila v africké škole a kromě práce v oblastni mezinárodního obchodu je preventistkou.
Klárko, než na to vlítneme trochu zostra, zeptám se tě na něco přímo o tobě, zaujala mě ta Afrika.
Ano, pracovali jsme s manželem v Keni jako dobrovolníci, ve vesnici, kde dříve nikdy neviděli bělochy. Působili jsme ve škole a vedli sportovní klub. Bylo to hodně zvláštní, trvalo docela dlouho dobu, než se nás místní přestali bát. Potom nám vysvětlovali, že jim připadáme oškliví, máme divnou kůži, vlasy, zdáli jsme se jim takoví nedodělaní (úsměv). Potom jsme se přestěhovali do Jihlavy, potřebovala jsem nějaké zklidnění. V Praze jsem předtím byla v byznysovém prostředí, v Africe to zase bylo úplně na dřeň. Nebyla tam tekoucí voda, elektrika, spali jsme v chatrči z… exkrementů.
Slyšela jsi moje prvotní úvahy o tvých přednáškách o pornu, pojď to uvést na pravou míru, prosím.
(úsměv) Chápu, že když se dá dohromady holka, blondýnka, porno, lidé si asi představí lecco. Ale moje přednášky jsou pojaty z čistě vědeckého hlediska, není to až tak senzační a peprné. Jde o to, jak nás pornografie ovlivňuje, tedy především, jaký má vliv na dospívající.
Tak to tedy vem pěkně od začátku.
Pracovala jsem jako lektorka pro Centrum primární prevence DOK spadající pod Oblastní charitu Jihlava. Vstupovali jsem do škol, bavili jsme se s dětmi na základkách o různých typech rizikového chování. Kombinace sexuality a kyberprostoru je třaskavá. Dospělí mnohdy ani netuší, co se děje online, jak s dětmi o těchto tématech mluvit. Najednou necháváme děti a mladé se v tom vykoupat. Přestože věřím, že zkušenost je nepřenositelná, že na většinu hodnotových věcí si člověk musí přijít sám, v tomhle to podle mě neplatí.
Pro koho tedy jsou přednášky určeny, jak vypadají?
Moje publikum jsou zejména dospělí, jak rodiče, tak učitelé. Je to taková zkratka, jak se dostat k dětem, protože napřímo komunikovat s tisíci dětí na Vysočině nedokážu. Proto se snažím edukovat dospělé, kteří s tím potom mohou pomoci. Aktuálně ale ve spolupráci s Centrem dokumentárních filmů Jihlava pořádáme interaktivní workshopy také pro žáky základních a středních škol, zaměřené právě na vliv pornografie.
Jsme si naprosto vědomi toho, že to téma je citlivé, proto pracujeme s uzavřeným kolektivem jedné třídy a způsob, jakým komunikujeme, je anonymní. Každý žák má mobilní telefon, odpovídá přes QR kód. Já zaštiťuji preventivní část, kolega Přemysl Martínek je filmový producent, ten zase hovoří o zachycování lidské sexuality z pohledu audiovize. Vysvětluje například i to, že natáčení je normální facha jako každá jiná. Lidé jdou na 10-12 hodin do práce. Akorát místo třeba utahování šroubků souloží a berou různé podpůrné prostředky na výdrž. Je tam samozřejmě prostor i pro dotazy, s kolegou nikdy nevíme, co se objeví (úsměv), je to necenzurované, musíme ale reagovat na všechno.
Občas se tedy v dotazech objeví i nějaká ta sprosťárnička?
Úplně vždycky, ta anonymita svádí k různým věcem. Ale důležité je, že můžeme odpovídat na opravdu důležité dotazy. Přednáška trvá 90 minut, přítmí Kina Dukla tvoří bezpečný prostor i intimní atmosféru. Sledování pornografie je stále samo o sobě bráno jako tabu, snažíme se jim trochu rozvázat jazyk. Poukazujeme na výsledky statistik v České republice, aby oni sami měli možnost si uvědomit, že v tom nejsou sami, že je to něco, co se dotýká všech. Snažíme se vysvětlit, že v tomhle věku může být sledování pornografie nebezpečné.
„V současné době vzniká ohromná spousta materiálu a obsahu, včetně zachycení sexuálního kontaktu. Je to z lidské přirozenosti něco, co přitahuje naši pozornost, ale zásadní je , že je určeno pro dospělé publikum. Ve chvíli, kdy začne být absorbováno dětmi a dospívajícími, ti nemusí být schopni adekvátně rozklíčovat rizika a může to mít na ně velmi negativní vliv. A to je mi líto. Chci, aby sex zůstal napojen na něžnost, lásku, intimitu, blízkost. Aby se z něj nestal vizuální obraz, kde lidi dělají prasárny. Pornografie degraduje sex a vše pozitivní, co nám dává."
V čem konkrétně spočívá to nebezpečí?
Podle statistik nastává pravidelné sledování pornografie zhruba od jedenáctého, dvanáctého roku. Ojedinělé nejsou ale případy sledování porna i na prvním stupni, většinou ve chvíli, kdy děti dostanou k užívání svůj vlastní mobilní telefon. Zkrátka, sledování pornografie přichází daleko dřív než začátek vlastního sexuálního života. Dospělému nemusí sledování nijak uškodit, protože obsah dokáže sám vyhodnotit. Chápe, nakolik jsou zachycené aktivity reálné, ale těchto úvah nejsou děti nebo dospívající schopni. Mohou tak vzniknout představy a obavy, které už později nepůjde napravit. Porno zaznamenává sexuální kontakt lidí, kteří vypadají určitým způsobem, není to obraz skutečných těl, která běžně potkáváme na ulici. Pro mladé je frustrující mít pocit, že všichni lidé vypadají takhle a oni třeba ne. S tím jdou ruku v ruce mindráky navázané na tělo. Objevují se i dotazy, jestli je normální mít chlupatý zadek, jaká je průměrná délka penisu apod. Těch rizik je samozřejmě více. Sex by měl být výsledkem dlouhodobějšího procesu, vztahu, kterému se věnuje péče, důvěra. Měl by to být ten vrchol, člověk o něm musí být přesvědčený. Porno je přesný opak, všechno zjednodušuje, zkracuje, není vůbec o intimitě, blízkosti a lásce, chybí jakýkoliv příběh a vývoj. Lidi se v něm potkají a mnohdy do patnácti vteřin souloží. Ale pro nás je velmi důležité to, co se děje předtím. Navíc, abychom měli spokojený sexuální život, musíme být schopni říct, co chceme a nechceme dělat. V pornu nemá nikdo s ničím problém. To rozhodně nevede ke zdravému vnímání svých potřeb. Absolutně chybí jakákoliv komunikace a otázky typu: Takhle to chceš? Líbí se Ti to, nebo ne? Nepotřebuješ si odpočinout? Všichni všechno dělají hned, nikdo nic nerozporuje, absolutně chybí téma souhlasu.
Předpokládám správně, že většina diváků jsou muži?
Ano, jsou hlavní cílovou skupinou. Proto spousta videí je právě z pohledu muže, který se dívá na tělo ženy a používá ho k tomu, aby vyvrcholil. Jde o velké zkreslení rolí, zvláště role ženy. Ta je tam většinou jen nástrojem pro uspokojení. Opět stereotyp, který se může v dospívání otisknout do podvědomí. Dívka si pak automaticky řekne, ok, já jsem tady pro to, aby si to ten frajer užil, o mě tady nejde. Poměrně problematické je také zaznamenání ženského orgasmu. U muže je to audiovizuálně jednoduché a filmově dost efektní, žena musí hodně využívat mimiky a zvuků. Potom mohou mít dívky pocit, že u toho musí pořád řvát, aby podpořili svého partnera a tím mu ukázali, jak je dobrej.
Setkáváš se i s negativním ohlasem? Mluvila jsi o generační propasti… Najdou se starší pedagogové, kteří se při přednášce začnou skoro křižovat? A bojí se, že naopak nabádáš děti ke sledování porna?
Je to bohužel tak. A to je důvod, proč vlastně celé tohle dělám. Protože cítím vnitřní pnutí zlomit některé představy. Teď je prostě porno běžnou součástí života dětí a teenagerů. Mně se tahle představa taky nelíbí, ale je to fakt, musíme na něj reagovat. Tím, že si budu myslet, že se to tak neděje a budu zavírat oči, se to nezmění. To hlavní, co se snažíme říct je, že stěžejní je vlastní přirozenost, vlastní intimita, prožitek. A že všechno hodnocení má vycházet z vlastní zkušenosti. Lidská sexualita jako taková je krásná, pornografie je její vulgární vyjádření.
Jsou nějaká rizika i pro dospělé?
Je to jako se vším ostatním, je potřeba všeho s mírou. Pokud se to totiž nedodrží, je tu riziko vzniku závislosti. Od roku 2022 je přílišné sledování pornografie Světovou zdravotnickou organizací klasifikováno jako kompulzivní sexuální porucha.
V Jihlavě se bude od nového roku otevírat podpůrná sdílející skupina pro lidi se závislostí na pornografii.
Dá se nějak časově vyčíslit, co už je moc?
O závislost se jedná tehdy, kdy sledování ovlivňuje každodennost, má vliv na to, co člověk do té doby dělal a už nedělá, protože místo toho sleduje porno. Když se podíváte na kazuistiky lidí, co si tím procházejí, bavíme se například o sledování porna 10-12 hodin denně, znemožnění vídat se s přáteli nebo chodit do práce.
Je to stejné jako s jakoukoliv jinou návykovou látkou. Postupně se zvyšují dávky, aby měl člověk stejně intenzivní prožitek jako na začátku. U porna to vypadá tak, že člověk potřebuje čím dál větší vjem pro tělo. Porno je takové instantní vzrušení. Tělo začne velmi rychle reagovat. Zezačátku stačí běžný obsah, když to zjednoduším, tak dva souložící heterosexuálové jsou pro nás vzrůšo. Ale tohle opakovaně na tělo fungovat nebude, takže začíná přiostřování ve výběru kategorií. Je potřeba více lidí, násilnější forma. Pak se může stát, že člověk volí stále extrémnější a extrémnější obsah, což má potom dopad na běžný sexuální život. Pokud několik hodin denně sledujete extrémní porno, jedna reálná nahá holka je pro vás velká nuda.
„Pro mě za mě, ať si dospělí, a znovu zdůrazňuji dospělí, lidé při sexu dělají, co chtějí. Ať si na sebe klidně močí a kálí, pokud je to pro všechny zúčastněné konsensuální projev lásky, působí jim to potěšení a nikdo není nucen k něčemu, s čím sám nesouzní."
Připravila: Anička Rásochová
