Dane, známe se od našich 13 let a hned na úvod prozradím, že si byl punkáč se vším všudy. I s červeným čírem. Jak z punkáče vyrostl podnikatel?
Tak to začínáme zostra. Vždycky jsem nějakým způsobem vyčníval a dělal si věci po svém a to se odráželo v tom, jak jsem přemýšlel o životě. Už tehdy mi bylo jasné, že nikdy nebudu moci pod nikým pracovat vzhledem k tomu, že moc neuznávám autority. Takže jasná předurčenost, že jednou budu dělat to, co budu chtít dělat já. Vlastně mi ani nezbylo nic jiného, než si tu životní cestu narýsovat podle svého. A to už je krůček k podnikání, protože toho můžeš nejlépe dosáhnout, když podnikáš a sám něco tvoříš.
Kde a jak sis vydělal svoje první peníze?
To si pamatuju přesně. První brigáda byla, když mi bylo 15. Na stavbě se sbíječkou v ruce jsme bourali starou halou. Dostal jsem za to asi 30 Kč na hodinu, ale hrozně mě to bavilo.
A na internetu?
Ještě v dřevních dobách, kdy jsem neměl doma počítač, který byl dostupný pouze ve škole anebo ve veřejné knihovně, jsem objednával přes internet z Německa různou elektroniku, zejména součástky do počítačů, repráky a podobně. Vše jsem následně prodával přes papírovou Annonci. Vzpomínám si, jak po večerech dělám balíčky a ráno před školou je nosím na poštu.
A to mi hned vyvolává další vzpomínku, že to byl můj dětský sen. Otevřít si prodejnu s počítači. Ale jak jsem poznával internet víc a víc, tak mi došlo, že lokální prodejna nedává smysl. Došlo mi, že internet je médium s globálním dosahem.
Hezký sen, ale určitě jsi dnes rád, že sis tu prodejnu nakonec neotevřel. To byly začátky, ale v čem jsi začal vydělávat větší peníze?
Větší byznys na internetu jsem vymyslel na střední škole díky dnes již neexistující službě Rapidshare, která umožňovala přístup k filmům, hudbě, hrám. K čemukoli, na co sis vzpomněl. Hodně lidí mělo problém si ten účet koupit, protože tam byla jazyková bariéra a účet sis musel zaplatit přes PayPal. V té době lidé ani nevěděli, co to je. Vytvořil jsem webovou stránku a tam nabízel, že pro ně účet zakoupím za předem dohodnutou provizi.
Parádní. Sám jsem si dokonce v tu dobu jeden účet zakoupil, protože Rapidshare byl populární a nic jiného neexistovalo. Jen mi tehdy nedošlo, že za tím stojíš ty.
Ukázalo se to jako skvělý nápad, protože o službu byl enormní zájem a ještě, než jsem udělal maturitu, překročil můj byznys obrat milion korun. V druhém roce už služba generovala obrat 10 milionů korun, čehož si všimli na centrále Rapidsharu ve Švýcarsku, a stal se ze mě jeden ze tří oficiálních prodejců pro Česko a Slovensko. Celý můj pozdější život se točil kolem plateb. Pomáhal jsem lidem zprostředkovávat platby, a to dělám dodnes v ThePay.
Ve firmě, kterou jsi založil v roce 2011. Ambice byla již tehdy díky pochopení internetu a možností, které nabízí, celoevropská. Co se za ta léta podařilo?
Myšlenka to byla hezká, ale cesta za posledních 12 let dlouhá a trnitá. Nikdy jsme se nesnažili hledat zkratky a všechno vybudovali krůček po krůčku. Vlastními silami. Doposud jsme neměli investora, úvěr, dotace, či jakýkoli jiný externí kapitál. Na veškerý provoz si vyděláváme sami. Na jednu stranu to má výhodu, že seš pořád svým pánem. Na druhou stranu externí kapitál dokáže urychlit růst firmy, když se s penězi správně zachází.
Takže jsi nikdy neuvažoval o vstupu externího investora?
Neustále se kolem nás někdo motá a nabídek je velké množství, a to jak na odkup minority, tak i na prodej celé firmy. Doslova smršť se odehrála v roce 2020, kdy se konkurenční společnost GoPay prodala za zhruba 1,5 miliardy korun. To mi zvonil telefon každý den. Investorů, ať už privátních, nebo institucionálních, kteří jsou schopni do firem nasypat hodně peněz, je mnoho. Pro nás ale samotné peníze nehrají klíčovou hodnotu. Potenciální partner musí přinést něco navíc, např. nějaký druh synergie jeho byznysu a našeho.
Jak si vysvětluješ, že je o fintechové společnosti takový zájem?
Už kdysi dávno fungoval směnný obchod, následně se vynalezly peníze a nyní je každému zřejmé, že budoucnost je cashless společnost. To fintech nabízí.
Jako ve Švédsku?
Jsem rád, že zmiňuješ zrovna Švédsko, protože podle posledních průzkumů používá hotovost na každodenní bázi již méně než 10 procent populace.
Ale zpátky k ThePay, které roste každým rokem. Nebuď zbytečně skromný a řekni, co se povedlo.
Jsem moc vděčný za to, že se nám každý rok daří zvedat tržby a objem realizovaných transakcí. Například za rok 2021 jsme pro naše klienty zprocesovali necelých 5 miliard korun a za rok 2022 dokonce 6 miliard korun, což je narůst cca 25 %. Pokud se na to podíváme z ekonomického pohledu, tak naše EBITDA, tedy zjednodušeně výnosy před zdaněním, se pohybuje na úrovni 21 milionů korun.
A co se chystá? Necháš nás nahlédnout do tvé hlavy?
To by bylo asi na samostatný rozhovor, ale když vypíchnu to nejpodstatnější. Po třech letech jsme minulý rok získali licenci Instituce elektronických peněz, která nám jednak umožňuje neomezeně procesovat platební transakce, ale hlavně vstup na trhy mimo Českou republiku. On je to zásadní rozdíl. Česká republika má 10,5 milionů obyvatel, přičemž celá Evropa, na kterou nyní máme licenci, má 750 milionů obyvatel.
Tím naznačuješ, že ThePay půjde do světa?
Přesně, jak říkáš. Už jsme to avizovali několikrát, ale vyřízení licence zabralo dost času. Systém máme po technické stránce připravený. Interní cíl máme, že v Q2 spustíme jako první Slovensko. Jedná se o logický krok. Podobné nákupní chování, v podstatě žádná jazyková bariéra a velmi blízká legislativa.
Nyní ale stojíš za několika dalšími úspěšnými projekty.
Minulý rok byla spuštěna investiční platforma Rentier.cz, která navazuje na naše investiční aktivity v nemovitostním segmentu. Je to něco, v čem se cítíme dobře. Opět pracujeme s penězi v online prostředí.
Ale jsou tam přece na rozdíl od internetu cihly. Z čeho pramení touha jít do rizika, pořídit starou nevyužitou nemovitost a přetvořit ji ve fungující organismus, z čehož pak těží zejména obyvatelé a návštěvníci Jihlavy?
V online světě se dá dělat super byznys, ale nenechá se na něj fyzicky sáhnout. To mi po nějaké době začalo chybět, takže jsem si to začal kompenzovat vyhledáváním opuštěných domů v centru Jihlavy. Dělám z nich prvotřídní nájemní bydlení a zvelebuji tím celé město, což obyvatelé hodnotí kladně, a potvrzuje to i statistika na platformě Rentier.cz, kde je z celkového počtu 2500 investorů přes polovinu z Jihlavy.
Obrazně řečeno jsi tedy vyměnil sbíječku za zednickou lžíci. Vidíš v sobě stále po těch letech trochu toho mladého punkáče, nebo tě ta dřina, zkušenosti, kopance, selhání, úspěchy, zkrátka vše, co s sebou podnikání nese, za ta léta zformovaly tak, že punk už je v tobě dead?
Od doby, co jsem měl červené číro, se leccos změnilo. Člověk nasbíral spoustu životních zkušeností, ať už pozitivních, či negativních. A čím více se naše firmy rozrůstají, tím více máme klientů a tím více se zvětšuje i naše odpovědnost. Ale tam v hloubi duše pořád zůstává ten mladej punkovej kluk. Prostě Dan.
Vyzpovídal: Jiří Rokoský, foto: archiv Dana Havla
