21. května 2022
7 minut čtení

Nadaná Vilma z Rančířova dělá od osmi let vzdušnou akrobacii na kruhu. Po střední chce studovat cirkusovou školu ve Francii

Chci být nejlepší, říká mi, tak hezky samozřejmě, patnáctiletá Vilma Bělochová z Rančířova u Jihlavy, a přitom se jí doširoka rozzáří oči. Vidím sice její trochu nesmělý úsměv, ale natolik odhodlaný výraz, že o jejích slovech vůbec nepochybuji. Málokterý dospělý má tak jasno jako tahle nadšená akrobatka, která jakmile odloží školní batoh, mění se v hadí ženu tělem i duší, předvádí úžasné kousky, skvěle u toho vypadá, a navíc přitom visí několik metrů nad zemí.

Závěsné akrobacii se Vili věnuje od osmi let, s maximální podporou svých rodičů. Je studentkou prvního ročníku managementu aktivního volného času na jihlavském ŠECRU a až dostuduje, chce odjet studovat cirkusovou školu do Francie nebo Anglie. Než ale frnkne za svými sny do zahraničí, čas od času se objeví na nějaké akci v Jihlavě a okolí. Třeba na divadelním představení ve Vanově u Telče předváděla v roli „Duše lesa“ své kousky v zavěšené ocelové krychli. Jako anděla v bílém jste ji mohli vidět na posledním Havířském průvodu v Jihlavě, kde se nad hlavami kolemjdoucích „vznášela“ na svém milovaném kruhu. Vystupovala také na slavnostní akci u příležitosti založení jihlavského SOKOLA, a právě do DIODU chodí někdy s kruhem trénovat, neboť si ho zde může zavěsit do výšky, které už doma nedocílí. Ale nepohrdne ani silnou větví na stromě. V loňském roce se zúčastnila celorepublikové soutěže Aerial Hoop Amater v Liberci, odkud si domů odvezla prestižní stříbrnou medaili… A teď ji můžete zahlédnout na mezinárodním festivalu cirkusového umění Fun Fatale, který se od 22. do 27. května koná v jihlavských ulicích.

Vilmo, na slovíčko...

Vili, proč zrovna kruhy? Holky většinou tancují, dělají gymnastiku…
Začínala jsem s hodně sporty. Tancovala jsem, lezla, plavala. Když jsem se dozvěděla o šálách, tak se mi to moc zalíbilo, a začala na ně chodit do DIODU. Asi po dvou letech jsem našla inzerát na lekce na závěsném kruhu tady v jihlavském Bodymove studiu. Bylo to sice pro dospělé, ale šla jsem to zkusit, vzali mě mezi sebe, a takhle to začalo…

Jak často a kde trénuješ?
Doma mám kruh pověšený na půdě, v obýváku nebo na terase. Snažím se trénovat aspoň šest dní v týdnu, jenom když mám nějaké omezení, třeba teď tyhle modřiny na rukou, protože zkouším hodně točky, tak některé cviky vynechám a šetřím se. Snažím se ale trénovat co nejvíc. Protože… chci být nejlepší. (smích)

Viděla jsem tě i v nějaké ocelové krychli?
Ano, tu vyrobil můj taťka, ale protože by se nám do obýváku nevešla, tak jsme ji dali do DIODU. Vystupovala jsem na ní na představení na Staré Plovárně.

Bojíš se, když jsi vysoko?
Nejvýš jsem byla na Havířském průvodu, to jsme byli několik metrů nad zemí, a napoprvé, prvních pár minut jsem se fakt bála. Pak už jsem si zvykla. Nevadí mi, že mě vyvezou několik metrů vysoko, ale je mi trochu nepříjemné, když třeba zafouká vítr a nečekaně to se mnou cukne. To ve mně hrkne…

Máš nějaké jištění, něco pod sebou?
Při představení ne, ale když trénuju a dělám něco náročného, tak si dám pod sebe pro jistotu žíněnku. Jenže ta mi zase překáží, když dělám část sestavy na zemi. (smích) Jinak na kruhu nejsem jištěná nijak.

Studuješ střední, chodíš na praxi a trénuješ. Máš ještě čas na takové ty běžné holčičí věci? Nebo třeba už na kluky?
Ale jo, mám kamarádky, potkáváme se. A měla jsem kamaráda, se kterým jsme dělali párovou akrobacii na zemi, ale máme oba dva hodně školy, tak to skončilo.

Pořádají se nějaká mistrovství, abys mohla své výkony porovnávat s dalšími?
Je mistrovství ČR a SR, na to bych ráda letos jela. Teď jsem měla možnost jet na soutěž, ze které by se dalo rovnou jet na mistrovství světa. Psala jsem jim a ptala se, kolik soutěžících se hlásí na kruh, protože jsou spíše soutěže na tyčích, a řekli mi, že na aerial hoop se právě skoro nikdo nehlásí. Říkala jsem si, že nechci vyhrát „neprávem“, že bych byla jediná, a tím pádem první. Počkám si až na konkurenci, a budu, doufám, nejlepší. (smích)

Na Havířském průvodu v Jihlavě jsem měla zrovna podvrknutý kotník, ale když už jsem jim to jednou slíbila, tak jsem to musela dodržet, i kdybych měla polámané všechny kosti v těle. :-)
Vilma Bělochová, akrobatka

Čím to, že je tak málo soutěžících?
No, ono docela dlouho trvá, než se to člověk naučí tak, aby to trochu vypadalo. Trvá to roky a málokdo u toho vydrží. Někdy to bolí, je to docela dřina. Ale je to super. :-)

Jaký prvek je pro tebe nejnáročnější?
Myslím, že nejtěžší je věšet se za paty a nárty, to ještě neumím. Ale každý má asi jiný prvek, který je pro něj náročný.

Jaký máš program na cirkusovém festivalu Fan Fatale?
Budu vystupovat i sbírat zkušenosti na workshopech s profesionály. Na tento týdenní workshop jdu poprvé, ale na Fun Fatale jsem už v minulosti vystupovala se svojí trenérkou, to jsme měly nacvičenou sestavu. Teď bych měla vystupovat na té velké konstrukci.

Vili, třeba budeme mít štěstí, a zrovna tě v Jihlavě uvidíme. Jinak ti přejeme, ať si všechny své sny jednoho dne splníš.

Mezinárodní festival současného cirkusu v Jihlavě

S Vilmou jsme si povídaly u příležitosti mezinárodního cirkusového festivalu Fun Fatale, který startuje už tuto neděli v Jihlavě. Na různých místech Jihlavy budete moci sledovat akrobaty z různých zemí. Půjde o jedenáctý ročník, na kterém se představí artistky z Japonska, Dánska, Švédka a České republiky. Část programu bude i na Masarykově náměstí, v Oblastní galerii Vysočina nebo v Parku Gustava Mahlera. Součástí festivalu budou také lekce švédské choreografky Belliny Sörenssonové, během nichž na hlavním jihlavském náměstí vznikne animace pětimetrové ocelové kupole. Zájemci se mohou přihlásit i na několik workshopů. Akrobacii si budou moci užít ve Smetanových sadech.

Připravila: Ivon Kavalierová
Foto: archiv Vilmy Bělochové, redakce