Dita Zbořilová se ve své minulosti profesně věnovala nejvíce obchodu, a tedy i komunikaci s lidmi. Dnes je certifikovanou koučkou osobního rozvoje, která se rozhodla věnovat koučinku poté, co jím sama prošla. Na vlastní kůži totiž zažila, jak jí podpora osobní koučky změnila život. Když má fotbalový tým svého kouče, nepřijde nám na tom pochopitelně nic divného. Někdo rozvíjet a trénovat hráče musí. Ale kouč osobní? I když je ve světě podpora v osobním rozvoji běžnou záležitostí, my si na ni pořád trochu zvykáme a pro mnohé jde o téma s otazníkem. Takže co to ten koučink vlastně je? Jaký je rozdíl mezi sezením s koučem a psychologem? Tohle všechno vám poví Dita Zbořilová, která má svoji koučovnu na Masarykově náměstí v Jihlavě.
Dito, otázka na úvod je jasná. Proč jste se rozhodla stát osobní koučkou?
Na začátku jsem hledala pomoc pro sebe. Zdálo se, že mám všechno, co je v životě důležité. Zdraví, děti, práci, peníze, přátele… ale můj život prostě nebyl takový, jaký jsem chtěla. Hledala jsem svoji cestu. Prošla jsem terapií, četla spoustu článků a knih o osobním rozvoji, ale pořád jsem měla pocit, že to vlastně není o mně. Už jsem nechtěla řešit, co bylo v minulosti. Chtěla jsem něco změnit, a tak jsem jednoho dne vyhledala svoji koučku. Tehdy koučink nebyl ještě tolik rozšířený, a tak jsem za ní dojížděla do Brna. Najednou, jakoby vše zapadlo. Během pár setkání se mi začal měnit život. Nacházela jsem sebevědomí a ujasňovala si svoje priority. Zjišťovala jsem si o koučinku víc a rozhodla se v něm vzdělávat. Také mi došlo, že jsem vlastně vždy pomáhala lidem ve svém okolí. Obraceli se na mě, když řešili problémy nebo měli starosti. S podporou svého okolí jsem si udělala certifikaci, opustila skvěle placené místo a začala dělat to, co mi opravdu dává smysl.
Co si máme pod koučinkem představit?
Nejdůležitější je vědět, že koučink vychází z předpokladu, že každý člověk zná nejlépe sám sebe a hlavní zaměření je na budoucnost. Na to, co ve svém životě chcete, jak toho dosáhnout, a je jedno jaké oblasti vašeho života se to týká. Na rozdíl od psycho-terapie se koučink nezaměřuje na příčiny v minulosti. To, co už se stalo, nejde změnit. Při setkáních si zhodnotíte, jaká je vaše situace teď a jaký je váš záměr, kterého chcete dosáhnout. Dobrý osobní kouč vás přiměje podívat se na věc z více úhlů a vymyslet různé možnosti řešení, ze kterých si sami vyberete tu správnou. Používáme především otázky a nespočet dalších technik, díky kterým najdete odpovědi, které by vás ani nenapadly, a tedy i řešení.
A co od koučinku rozhodně čekat nemám?
Koučink nenahrazuje lékařskou péči. Končí tam, kde začíná psychiatrie. A dál? Nečekejte, že za vás osobní kouč vyřeší vaše problémy. Nehodnotím vás, nepřebírám odpovědnost za vaše rozhodnutí. Jsem vaším průvodcem a podporuji vás na vaší cestě.
Mohla byste nám uvést nějaký konkrétní příklad?
Třeba když za mnou přijde klientka a není spokojená v manželství. Je zoufalá, hádky jsou na denním pořádku, zdá se, že z lásky už nic nezbylo. Její kamarádka by jí asi řekla – rozveď se, on si tě nezaslouží! Nebo naopak – přece ho neopustíš a nebudeš na všechno sama! No a mým úkolem není to, že ji mám radit, zda se rozvést, či nikoli. Nežila jsem její život, ani s ní v manželství, a ať už je můj osobní názor jakýkoli, rozhodovat, co je pro ni dobré, nemůžu. Proto spolu zhodnotíme situaci a pomocí otázek ji přiměji, ať se na svůj vztah podívá z odstupu. Chce ještě manželství zachránit? Jsou ještě možnosti, jak manželství napravit? Co je pro ni důležité a co pro to může udělat? Pokud bude chtít manželství zachránit, budu ji podporovat a společně vymyslíme, co může změnit. Pokud ne a ona dospěje k rozhodnutí, že už v takovém vztahu být nechce, je to stejné – má moji podporu. Naplánujeme, jak rozchodem projít tak, aby to pro ni bylo co nejlepší. Ale budou to její rozhodnutí, protože ona je bude dál žít.
S čím se na vás klienti nejčastěji obracejí?
Kdybych měla velmi jednoduše vyjádřit, s čím klienti přicházejí, je to nespokojenost. Často je to nespokojenost ve vztazích a je jedno, jestli partnerských, rodinných nebo pracovních. Nespokojenost v zaměstnání. Nespokojenost se sebou samými (tělesně nebo duševně). Velmi často se za vším skrývá nedostatek sebevědomí a sebehodnoty. Lidé těžko nacházejí radost ze života, mají málo energie, špatně spí. V hlavě mají neustálý kolotoč myšlenek. Tyto pocity často přerůstají až do úzkostí a depresivních stavů. Lidé pak hledají únik například v podobě alkoholu nebo času stráveném na sociálních sítích atd.
Mohu si sezení s vámi představit jako sezení u psychologa?
Ve smyslu, že si sedneme do křesel a budeme si povídat, to asi ano. (smích) Ale rozdíl je asi nejvíc v menší pozornosti věnované minulosti, naopak zaměřujeme se na budoucnost, výsledek, který je podle mého názoru efektivnější a rychlejší. Psychoterapie je vhodná spíše k řešení traumat z minulosti. I to dobrý kouč pozná a doporučí klientovi spolupráci s psychologem nebo psychiatrem.
Kdy je dobré vyhledat služby osobního kouče?
Ve chvíli, kdy vím, že potřebuji pomoci a jsem ochotna dělat změny. Když už opravdu chci, aby můj život byl lepší, a nechci svalovat vinu na okolí. Jsem ochotna si připustit, že já mohu ovlivnit vlastní budoucnost.
Můžete být osobní koučkou v jakékoli oblasti?
V podstatě ano, téma pro koučink může být jakékoli. To je kouzlo koučinku oproti mentoringu. Kouč nemusí být odborníkem na dané téma. Všechno, co je potřeba, ví klient. Dobrý kouč ho umí přivést k tomu, aby se na věc podíval z různých úhlů a našel pro sebe správné řešení.
Napadá mě, možná trochu přehnaný příklad. Když za mnou přijde klient, že chce postavit na zahradě větrnou elektrárnu, ale není si jistý, protože ho od toho okolí zrazuje. Já nemusím vědět vůbec nic o větrných elektrárnách. Budeme si povídat o tom, z jakého důvodu ji chce. Jaké na to bude potřebovat prostředky. Jaké překážky se mohou vyskytnout. Kdo mu s tím může pomoci. Co všechno pro to bude muset udělat. Co mu stavba přinese. Na konci může vyhodnotit, že tenhle plán je nereálný, ale pokud bude i pak přesvědčený, že to chce, budu tam pro něj. Budeme řešit jednotlivé nástrahy na cestě a já ho budu podporovat a radovat se z jeho úspěchů, a to i přesto, že celé jeho okolí bude kroutit hlavou a říkat, že je blázen.
Podle čeho bychom si měli vybírat osobního kouče?
Těžká otázka. Nabídka koučů je velká. Koučink je nabízený osobně i online. Určitou zárukou profesionality je certifikace, ale ani to není hlavní. Podle mě je klíčové napojení, a to že si s koučem prostě „sednete“. Nejlepší je určitě nějaké doporučení. Na druhou stranu, může to být stejné, jako když jdete k masérovi. Co vyhovuje jednomu, nemusí vůbec druhému. Hodně koučů dnes nabízí například úvodní setkání zdarma, a tam už poznáte hodně.
A vy nabízíte osobní nebo online formu?
Já osobně jsem velikou zastánkyní osobního setkávaní, protože v něm u klientů vidím větší pokroky než u online.
Poznáte, když vás vyhledá klient, se kterým si prostě nesednete?
Zatím se mi stalo pouze jednou, že jsem klienta musela odmítnout. Byl v takzvané roli oběti. Nechtěl vlastně nic změnit u sebe, hledal příčinu jen ve svém okolí. Věděla jsem, že když je v takovém nastavení, nemůžu mu pomoci. S klientem jsem tento pocit pojmenovala. Řekla mu, že by bylo nefér vzít si jeho peníze, a pokud se u něj něco změní, ať se ozve. Napsal mi asi za čtyři měsíce, jeho přístup se změnil. Začali jsme spolu pracovat a po pěti setkáním uměl změnit svůj život k lepšímu.
Mohou k vám přijít lidé v páru? Nebo je to služba jen pro jednotlivce?
Koučink nenahrazuje párovou terapii, ale ano i toto nově v koučinku řeším, protože vztahy jsou jednou z nejdůležitějších součástí našeho života. Podstatné je, aby chtěly spolupracovat obě strany. Kouč je zde pak v roli určitého mediátora a zprostředkovává komunikaci tak, aby byla na druhé straně správně pochopena. Nemusí se jednat jen o koučink v páru. Může se například jednat o sourozence nebo vztahy dětí s rodiči, nadřízeného s podřízenými.
Jak vypadá první schůzka s osobní koučkou/s vámi?
Úvodní setkání se mnou je zdarma. Může proběhnout osobně nebo online, jak si klient přeje. Povídáme si o tom, co ho ke mně přivedlo a co by mělo být výsledkem naší spolupráce. Já mu vysvětlím, co od koučinku může čekat, a zodpovím jeho dotazy. Poté se sám rozhodne, zda spolupráce se mnou je to, co chce. Na prvním koučinku už řešíme konkrétní problém.
Vyhledávají vás více ženy nebo muži?
Ženy, ale muži se mi v poslední době ozývají častěji než dřív. Osobně si myslím, že muži nejsou tolik zvyklí svěřovat se, nebo žádat o pomoc obzvlášť v osobních záležitostech. Jsem moc ráda, že se to v poslední době mění.
A co vy? Jak odpočíváte, když trávíte čas tím, že podporujete druhé?
Musela jsem se naučit nemyslet na své klienty, když nejsem v práci, protože se mi to stávalo často. Chodím do lesa, cvičím jógu a snažím se čistit si mysl pomocí meditací.
Máme nový rok. Co byste čtenářům popřála?
Přála bych všem, aby uměli vidět to dobré a pozitivní ve svém okolí, ale hlavně v sobě, protože to je podle mého názoru osvědčený návod na osobní spokojenost.
Připravila Ivona Kavalierová
Foto: archiv Dity Zbořilové
