Jen těžko bychom mohli s Andreou Zdarsovou z Jihlavy vynechat povídání o multižánrovém festivalu Sázavafest, kde je v ryze mužském týmu jedinou ženou, a především ředitelkou celé této třídenní hudební akce. Její nejdůležitější rolí je ta mateřská, ale v životě jich má hned několik. I při našem rozhovoru dohlížela na catering jedné z jihlavských akcí. Jak sama přiznává, právě jídlo je její největší vášní, protože neexistuje nic horšího než hladová ženská. Přesto si udělala čas a prozradila nám, jak to má mezi chlapy s autoritou, jak reaguje na případné průšvihy i proč si některé kapely přejí mít v zákulisí želvičky.
Sázavafest běží pod vedením současného majitele už několik let. Jaký byl festival kdysi a jaký je teď?
První ročník jsme dělali v roce 2015, kde jsme byli jenom jako spolupořadatelé. O pár let později jsme celý festival odkoupili a nyní už je jenom náš. Letos se kvůli covidu jedná v podstatě o 20., 21. a 22. výročí, takže to bude hodně velké. Všichni jsme se snažili, aby přijely skvělé kapely. Myslím si, že se to podařilo, a bude to hodně velký, všichni si užijeme.
Nalákáte nás na nějakou konkrétní pecku?
Největší pecka… no, tak samozřejmě náš aktuální Český slavík Marek Ztracený. A moje největší srdcovka, kapela Lucie, na tu já se těším strašně moc. A spousta dalších kapel, i zahraničních. Každý si najde to své.
Jak dlouho je potřeba domlouvat právě tyto hvězdy většího formátu?
Ty nejznámější kapely, třeba právě Lucie, to trvá i několik let, aby se splnily všechny podmínky, všichni byli spokojeni. Hodně slavné skupiny mají plné diáře i několik let dopředu, takže musíme rozmýšlet nejen aktuální ročník, ale i ty další.
Mají kapely nějaké specifické požadavky? Úsměvné nebo přehnané?
Máme tam i spoustu humorných, u jednoho interpreta mě překvapilo, že chtěl sehnat želvy ‒ zelený, volně běhající želvy.
To měla být součást cateringu? (smích)
To určitě ne (smích). Mě to hrozně pobavilo, tak jsem se hned manažera ptala, jestli je to doopravdy potřeba. Ten mi naštěstí řekl, že ne, že to je taková zkouška, jestli podmínky vůbec čteme, že se jednalo o vtip. Tak jsme obstáli. Některé kapely chtějí ubytování, někdo má speciální požadavky na jídlo, pití, které svědčí jejich hlasivkám. A někteří chtějí želvičky (smích). Splnit ale musíme všechno, jinak by se nám také mohlo stát, že kapela nevystoupí.
Jak dlouho trvá sestavit takový jeden ročník festivalu?
Na festivalu pracujeme vlastně v průběhu celého roku, kdy se sestavuje zbytek line-upu, marketingové kampaně, domlouvají se partneři, takže to není jen o těch kapelách, ale o celé akci.
Používáte množné číslo, jste schopná říci, kolik lidí se na přípravě festivalu podílí?
V našem základním týmu jsem já, pan majitel, následně mám dva kolegy na produkci a dramaturgii, kolegu, co se zabývá technikou, to jsou ti nejhlavnější. Pak samozřejmě přijde na řadu marketér, ajťák, následně se to kumuluje. Ale to základní jádro tvoří doopravdy jen pár lidí.
Od pohledu jste taková něžná žena, jak zvládáte ukočírovat celý tým?
V týmu jsem jediná žena, ještě ze všech nejmladší, ale funguje nám to. Nemůžu říct, že bych měla s kolegy jakýkoliv problém, vycházíme si všichni nadmíru vstříc. Rozhodně jsem nepocítila nějakou nevýhodu v tom, že jsem žena. Co se ale týká přímo mojí přítomnosti na festivalu, tam jsem se setkala několikrát s arogantními lidmi, tam mám ale naštěstí k dispozici na každém kroku security i pro případ, že dojde k problému s opilým návštěvníkem, někdy je nutný zásah policie.
Musíte být celou dobu na festivale přítomná? Užijete si i nějaká vystoupení, nebo celou dobu někde poletujete?
Jsem tam. Nikdo mi asi nikdy neřekl, že tam musím být, ale já sama to chci mít pod kontrolou. Při přípravách i následně, když se uklízí. Vždycky si najdu jednu svoji kapelu, kdy celému týmu řeknu, že si ji chci užít. Nebo alespoň dvě, tři písničky (smích).
Festival je multižánrový a třídenní, co připravujete na jednotlivé stage?
Máme dvě stage, kde probíhá veškerá hudba. Následně máme další stage, které se říká unplugged, kde jsou menší interpreti. Bývá tam Na stojáka, mívá tam čtení pan Viewegh. To je takové odpočinkové jeviště, ale je tam taky spousta zábavy. Pro malé děti je připraveno stanoviště, kde jsou různí kouzelníci a vystoupení pro nejmenší. A potom největší zábavní taneční stan, tam je diskoška.
Jak vypadá takový běžný pracovní den ředitelky Sázavafestu?
Do firmy jsem nastoupila jako účetní, takže dál pokračuju v této roli. Když jsme koupili Sázavafest, stala jsem se součástí jeho týmu, takže nemám jednu funkci, mám toho více. Rozhodně nesedím celý den v kanceláři za počítačem, jsem pořád někde v terénu, pořád někde něco řeším, telefonuju. Takže u mě je ten den doopravdy velmi pestrý.
Co se děje ve chvíli, když nějaká kapela odřekne účast?
Kapely jsou vázány smlouvou, takže nám jen tak nemůžou z nějakého důvodu vystoupení zrušit. To jen v případě, a už se nám to také stalo, když interpret onemocní. To musíme hodně rychle vyřešit, komunikovat s návštěvníky, najít okamžitě alternativu. Kapely to běžně nedělají, to už musí být opravdu velmi vážný důvod.
Kdybyste si mohla s nějakou kapelou zazpívat, jaká by to byla?
Já si hlavně myslím, že žádná kapela se mnou určitě zpívat nechce. Já jsem hrozně špatná zpěvačka, ale já bych zpívala s Lucií. Nebo s Markem Ztraceným, on by mohl hrát na piano a já bych zpívala, ale fakt si myslím, že to nikdo nechce (smích). Jinak poslouchám všehochuť. Nemůžu říct, že bych měla ráda jeden styl, jeden žánr. Já poslouchám ráda i taneční hudbu, s chutí jsem šla i na Karla Gotta.
Je nějaká vysněná kapela ze zahraničí, kterou byste sem ráda dostala?
Jé, takových kapel by bylo. Třeba Coldplay a další, ale to jsou kapely, které jdou mimo náš rozpočet. A hlavně by na ně přišly ohromné davy, desetitisíce návštěvníků, které by se tam nevešly a ten nádherný park zdemolovaly. To určitě nechceme. To si raději na oblíbenou kapelu někam dojedeme.
Vybavíte si nějaký průšvih nebo něco, co vás fakt rozhodilo?
Nejvíc mě rozhodilo, když nám jedna nejmenovaná kapela nechtěla nastoupit do letadla, a já musela anglicky řešit, co se stalo za problém. Zničehonic chtěli být ubytovaní v Praze, přestože vše bylo domluvené dopředu, všechny požadavky jsme splnili. Nakonec se to dalo vyřešit obratem a pár telefonáty. Zvládli jsme to, museli jsme.
V týmu jsem jediná žena, ještě ze všech nejmladší, ale funguje nám to. Nemůžu říct, že bych měla s kolegy jakýkoliv problém, vycházíme si všichni nadmíru vstříc. Rozhodně jsem nepocítila nějakou nevýhodu v tom, že jsem žena.
Jste maminkou pětiletého syna, jak zvládáte skloubit rodinu a práci?
Mám dvě hlídací babičky a samozřejmě skvěle hlídá tatínek. Hlavně v době festivalu je to pro mě to nejvíc, co může být. Vždy jim na konci děkuji, bez nich by to opravdu nešlo.
Pokud je vás více, kdo máte v týmu malé děti, dá se říci, že vás inspirují pro výběr dětských interpretů a dalšího programu?
Určitě, já jsem si to nikdy nedokázala představit, ale od té doby, co jsem mamina, tak vím, co děti poslouchají, na co se tancuje. V týmu máme různě staré děti, takže se snažíme pokrýt vše, inspirujeme se.
Co se vám líbí v Jihlavě, kam ráda chodíte?
Celkově mám ráda restaurace a kavárny, kam prostě můžete jít a dát si třeba skleničku prosecca, dobrou kávu, zákusek. Je tady spousta míst, kam ráda chodím, hlavně na skvělé jídlo. Jak se říká, hladová ženská je ta nejhorší.
Máte pracovní deformaci, když pracujete také v cateringu? Říkáte si, že tohle by se mělo dělat jinak? Máte tendenci opravovat?
Já se snažím vždycky vypnout, když někam jdu, ale ovšem, že kolikrát mi probleskne hlavou, že ta sklenička je špinavá a podobně (smích). Ale vlastně jsem vůbec ráda, že mě někdo obslouží. Určitě nejsem ten typ člověka, který půjde a bude kárat lidi.
Naše milé povídání se blíží ke konci, je něco, co byste chtěla ještě vy sama říct?
Chtěla bych říct, aby se na sebe všichni usmívali, v téhle těžké době. Aby ta negace, která nás celou dobu postihovala, aby už šla pryč. A abychom byli hlavně všichni zdraví.
Foto: Andrea Zdarsová
Připravila: Anna Rásochová
