Abychom se přiznaly, když jsme se s kolegyní rozhodly, že se půjdeme podívat na Den otevřených dveří do Pohřební služby Karel Wolfan - Anděl Memoria, připadalo nám to jako super téma na neotřelý článek. Jakmile se ale blížil den D, tedy sobota 28. října, byla v nás jen malá dušička. Trochu jsme si pomáhaly lehce černým humorem, trochu nabídnutou rakvičkou se šlehačkou, přesto se nám přes práh některých prostor šlo poněkud ztuha. Ne všechny reportáže jsou rozjuchané, plné barev a růžových jednorožců. Ale empatie a profesionalita pracovníků nám pomohly vše vstřebat a odnést si silný zážitek.
Obhlédly jsme sklad obřadních rakví i komorní obřadní síň. Dozvěděly jsme se, které rakve jsou vhodné pro církevní obřad i jak by měla vypadat rakev pro zesnulého židovské víry, jaké jsou zvyky a tradice. Přítomné pány zajímal zejména vozový park, ženy zase posmrtný make-up a další úpravy. Pracovníci pohřebního ústavu jsou totiž na přání rodiny ochotní zesnulým nalakovat nehty, obarvit vlasy nebo upravit vousy.
V místnosti s chladicím zařízením nás opravdu zamrazilo a pokračovaly jsme raději dál. Nejvíce nás totiž zaujala široká nabídka materiálů a designů uren, památečních skel a šperků, kam lze umístit popel milovaného zesnulého.
Personál nám zodpověděl desítky našich otázek a vyvrátil několik mýtů. Především ten, že většina zaměstnanců pohřební služby bude vypadat jako Rudolf Hrušínský v novele Ladislava Fukse. Všichni zaměstnanci i pan majitel byli moc milí a laskaví, se smyslem pro humor, avšak s velkou úctou ke všem zesnulým i pozůstalým.
Autor: Anička Rásochová
