Když mě vyšetřovatel Richard Tojner z jihlavské kriminálky předvolal jednoho dne jako svědka k výslechu, netušil, že za pár měsíců pozvu k výslechu já jeho. Byl trochu překvapený, ale souhlasil. My tomu tedy říkáme rozhovor, nesvítíme lampičkou, detektor lži taky nemáme, a nutno říci, že to bylo moc fajn povídání. Pan kapitán se ukázal jako muž na svém místě, a i když jsem se chvílemi doopravdy snažila, aby prozradil nějaké své metody, tak marně. Co má zůstat utajeno, utajil. Utajena zůstane tentokrát i jeho tvář. V rámci své vyšetřovací činnosti musí občas tajně do terénu, a tak není úplně žádoucí, abychom jeho obličej provařili na první dobrou. Jinak mi toho řekl docela hodně, a tak si teď můžete přečíst, co obnáší práce jihlavského vyšetřovatele na odboru hospodářské kriminality, jestli mu je někdy vyslýchaných líto, zda má natrénované drsné výrazy a je v jeho práci vůbec někdy sranda?
Copak to tady máte v těch dvaceti pytlích, pane kapitáne? Být na oddělení vražd, tak se trochu bojím… :-))
To je účetnictví jedné firmy, které slouží k důkazní činnosti, je to pro znalce. Proto se nám, kdo děláme na hospodářské kriminalitě, říká pytlouni. Když se provádí nějaké úkony, třeba domovní prohlídky, tak se to vše dává do pytle… Ale tohle je extrém, dnes už je všechno elektronicky, jen zrovna v tomto případě je žádoucí i listinná podoba.
Můžu si to vyfotit?
To nemůžete. :-)
Dobře. Nechme teď pytle pytlema… Tak, pane kapitáne, udělejte nám v tom trochu jasno. Vy jste kriminalista? Vyšetřovatel? Detektiv? Polda? Kdo jste?
Já bych se nazval takovým policistou všeho druhu. Když vzniklo krajské ředitelství Kraje Vysočina, tak nás na odboru hospodářské kriminality bylo mnohem méně, takže jsme každý dělali všechno. Převážná část mojí práce je to, jak vy podotýkáte, vyšetřování. Ale když je potřeba, jdu i do terénu…
Co řeší hospodářská kriminálka? Všichni známe více tu obecnou – násilnou trestnost činnost, ale tohle není tak vidět.To jsou peníze, podvody?
Přesně tak. Naše práce je taková ta skrytá trestná činnost, která není moc vidět. Týká se účtů, písemností, se kterými veřejnost ani nepřijde do styku, nebo o nich absolutně neví. Dotační podvody, zpronevěry, nějaký věci týkající se především obchodních záležitostí firem.
Pojďme na úplný začátek. Jak se z vás stal kriminalista? Měl jste už v mládí smysl pro spravedlnost?
Myslím si, že jsem byl hodné dítě. A vlastně už od puberty mi vadily podvody, když někdo prováděl nějaký vyčůraný věci. Snažím se dodržet svoje slovo. A nepřístojnosti a porušování pravidel mi vadí. A jak jsem se stal kriminalistou? Původně jsem chtěl jít po gymplu na medicínu, ale to mi nevyšlo. Pak jsem šel na vojnu a po skončení jsem si říkal, že bych mohl zůstat u nějaké záchranné složky. K armádě jsem nechtěl a k tomu, abych se přihlásil k policii, mě nasměroval táta.
Byl také u policie?
Kdepak. Celý život byl řemeslník.
Je samozřejmě rozdíl, když vyslýchám svědka v rámci nějakého klidového, pohodového výslechu, anebo osobu podezřelou, o které víte, že se něčeho dopustila, a chcete získat informaci, která vám pomůže doložit jeho trestnou činnost. To je úplně jiný výslech, to nemůže být přátelská atmosféra.
Šel jste na policejní akademii?
Po vojně jsem šel na přijímací řízení k policii. V Jihlavě tenkrát neměli místo, takže mě přijali do Prahy. Osm let jsem sloužil v Praze na pohotovostní motorizované jednotce, to je známá linka 158. To byly čtyři 12hodinové služby a celou službu bylo kanceláří služební auto. Vykonával jsem služební činnost v určitém obvodu Prahy, když se někde něco stalo, jeli jsme tam, a podle potřeby zasahovali. V Praze se žije trochu rychleji, čas tam plyne úplně jinak, a já se chtěl vrátit domů, do Jihlavy. A během té osmileté činnosti v Praze jsem vystudoval policejní akademii.
Když jste se vrátil do Jihlavy, už jste byl rovnou kriminalistou?
Nejprve jsem sloužil opět v uniformě na obvodním oddělení. Takže jste mě klidně mohla potkat někde na náměstí v uniformě. A po několika letech jsem se chtěl posunout dál, a tak jsem se přihlásil k výběrovému řízení na oddělení hospodářské kriminality. Přijímací řízení byl pohovor s několikačlennou komisí. Nebo tenkrát to tak bylo, možná, že dnes už je to jinak…
Vy teda jste, nebo nejste „tajnej“? Když tady se mnou sedíte…
Vyslýchám osoby, předvolávám si je. Tajný vyloženě nejsem. Jsou kolegové, kteří výslechy vůbec nedělají, veřejnost s nimi vůbec nepřijde do kontaktu. Já jsem sice v civilu, ale můžu být v kontaktu s veřejností. Můžu dát komukoli vizitku, to není problém. Ale jak jsem říkal v úvodu, ten záběr našich činností je širší, a někdy řeším i ty operativní záležitosti. A to je pak dobrý, abych byl, jak vy říkáte, „tajnej“.
Třeba?
Aby o mně nikdo nevěděl, když půjdu někam, neříkám, že sledovat, ale prozkoumávat terén nebo něco zjišťovat, tak nechci, aby dotyčná osoba něco věděla. Že tam byla policie, zajímala se.
Prozkoumat terén, to mě zajímá…
Víc vám říct nemůžu. Ale je to případ od případu…
Vy kriminalisté nosíte často nějaké kšiltovky a tak, že?
No, ano, pro zakrytí obličeje. Samozřejmě, že to oblečení musíme přizpůsobit situaci. Nepůjdu v montérkách ve třiceti stupních na koupaliště, to bych moc tajnej nebyl. :-)
Můžete zaskočit třeba na vraždách?
Já konkrétně jsem tam nikdy nezaskakoval, nicméně asi by mi to nevadilo, ale nikdy jsem po tom ani nijak netoužil. I když krev by mi nevadila, přece jen jsem chtěl být tím doktorem… Ale naše činnost a činnost s kolegy z obecné kriminality, kde je ta násilná trestná činnost a více se veřejnosti dotýká fyzicky, se samozřejmě může nějak prolnout. Vím, že jeden můj kolega právě jednu dobu u těch vražd byl. Na Vysočině jich ale naštěstí moc není.
Popište nám svůj pracovní den...
Není den jako den. Záleží, jak si práci naplánuju a co je zrovna potřeba. Někdy celý den vyslýchám, ale snažím se, aby takových dnů bylo co nejméně. Protože pokládat celý den otázky, sepisovat protokol, vnímat odpovědi a reagovat na ně, je docela vysilující. Jak já říkám, mně z toho pak dochází mysl a hlava mi to už úplně střízlivě nebere. Hodně mé práce spočívá v tom, že prověřuju, porovnávám, vyhodnocuju výpovědi nebo jiná zjištění, třeba bankovní účty. Prostě to, co je potřeba pro moje rozhodnutí.
Mají výslechy nějakou posloupnost, logiku?
Většinou je logické, že si pozvete někoho na prvním místě a někoho na posledním místě. Když předpokládám, že ten první něco řekne a mně se to bude hodit, abych to mohl předestřít později.
Zažijete ve vaší práci vůbec nějakou srandu?
Jasně, někdy jsou opravdu komické odpovědi těch vyslýchaných, co lidi vymyslí za příběhy. Takže když vyslýchá kolega, tak se můžu schovat za monitor a tiše se smát. Ale když vyslýchám já, tak to se samozřejmě smát nemůžu.
Napadá mě, trénoval jste si doma před zrcadlem někdy nějaký drsný výrazy? :-)
Ne, to opravdu ne. :-) Ale neměl bych dát při výslechu najevo žádnou svoji emoci. Je samozřejmě rozdíl, když vyslýchám svědka v rámci nějakého klidového, pohodového výslechu, anebo osobu podezřelou, o které víte, že se něčeho dopustila, a chcete získat informaci, která vám pomůže doložit jeho trestnou činnost. To je úplně jiný výslech, to nemůže být přátelská atmosféra.
Je vám někdy někoho vyslýchaného líto?Samozřejmě. Těch poškozených. Třeba v rámci nějakého podvodného jednání. Pro někoho je třeba sto tisíc směšná částka, ale pro někoho je to opravdu vysoká suma, a to je mi jich pak líto, když jsou z toho zničení.
Můžete někoho zatknout na ulici i mimo službu?
Když budu mít důvod, tak ano. Obecně, kdyby byl páchán nějaký trestný čin, jakýkoliv, tak já musím zasáhnout. Nemůžu dělat jako že nic, protože zrovna nejsem ve službě. To prostě nejde. Jako má lékař Hippokratovu přísahu, tak policista je ve službě 24 hodin denně. Samozřejmě jsou výjimky, kdybych byl třeba pod vlivem léků…
Nosíte zbraň?
Ano, nosím, ale ne pořád. Když jsem v kanceláři a provádím nějaká svoje vyhodnocení, nebo i při výsleších tady v budově, tak zbraň u sebe nemám. Bereme si ji, když jdeme na nějaký zákrok, kdy předpokládáte, že by mohlo dojít k použití zbraně. Nebo v rámci domovních prohlídek, když nevíte, co je to za protistranu.
Už jste někdy ve službě střílel?
Nějaký varovný výstřel… ano… Ale že bych musel zasahovat, to ne. Nikdo z nás nechce použít zbraň, když to není vyloženě nutné.
Kdyby byl páchán nějaký trestný čin, jakýkoliv, tak já musím zasáhnout. Nemůžu dělat jako že nic, protože zrovna nejsem ve službě. To prostě nejde. Jako má lékař Hippokratovu přísahu, tak policista je ve službě 24 hodin denně.
Takže domovní prohlídky. Vím, znám to z těch kriminálek v televizi. Rozrazíte dveře, řvete…
My slušně zazvoníme. :-) Ale neznamená to, že se to tak neděje. Někdy je tento způsob jediný možný, využít toho momentu překvapení. Jde o čas. Ta dotyčná osoba, u které se domovní prohlídka provádí, má vždycky navrch. Ona ví, kde jsou věci, které my chceme najít. Když zazvoníme, má pořád šanci ji odstranit, někomu zavolat. Proto se někdy rozráží dveře. Ale ve většině případů prostě normálně zazvoníme. Policie, otevřete. A pak to probíhá dál.
Koukáte v televizi na detektivky?
Nekoukám. Tím, že v tom pracuju, tak už mě to v televizi ani moc nezajímá. Taky je to často dost nereálné, zejména z hlediska času, když je všechno objasněný v jednom díle. To je prostě holý nesmysl.
Vypnete vůbec někdy?
Přiznám se, že nevypnu. Je pravdou, že u služby pořádkové policie jsem odcházel z práce a měl čistou hlavu. Netrápíte se, něco jste vykonal, skončilo to a zítra budete vykonávat něco jiného. Ale v rámci toho, co dělám teď, to je opravdu časově náročné. Takže já sice odcházím, jsem doma, ale přemýšlím, co by bylo nejlepší, co na druhý den, co mě napadne, i doma si to napíšu. Někdy třeba jdu spát a najednou vyběhnu z postele a běžím si rychle do kuchyně něco zapsat… Manželka si ze mě někdy dělá srandu, že mi pořídí notýsek a dá mi ho na zeď nad postel, abych nemusel nikam běhat.
Sportujete? Udržujete se nějak ve formě?Sportuju moc rád, celý život. Myslím, že i manželka by byla ráda, kdybych nějaký den vypustil sport. Snažím se udržovat kvůli sobě, ne jenom kvůli práci, což je ale samozřejmě taky plus. Když budu mít obrovské břicho, tak nikoho nedoběhnu.
Je Jihlava bezpečná? Pouštíte v klidu ven své děti?
Já bych řekl, že ano. Určitě tu nejsou taková místa, že bych vám řekl, tam v noci vůbec nechoďte. Děti v pohodě ven pouštím, v tomhle nejsem nějak deformovaný. :-)
S vámi se manželka musí cítit úplně bezpečně, že?
Předpokládám, že snad jo. :-)
Když někde sedíte a řeknete, že děláte u kriminálky, jak reagují lidi okolo?
Pokud sedím někde v okruhu svých známých, tak ti to vědí. A pokud jsem někde a jsou tam cizí lidé, tak se tím nechlubím. Nedávám to najevo, není důvod. Nevíte, kdo tam je. Samozřejmě všichni sousedi to vědí. :-)
Doporučil byste tohle povolání?
Já bych ho určitě doporučil, protože to není žádná nuda. Je to hodně práce, opravdu hodně práce. Také je to o velkém sebevzdělávání, protože některé případy se týkají třeba stavebnictví, zdravotnictví, dotačních zákonů. Stále se mění zákony, přibývají různá nařízení… Stávají se nové skutky, teď je hodně kyberkriminalita, a to všechno vyžaduje, abyste se v tom nějak orientovali. Takže je toho hodně, ale každý den je jiný a je to hodně kreativní.
Připravila: Ivon Kavalierová
foto: redakce; použitá fotografie je ilustrační
